28.8.2007 | Autor: Pavel Uretšlégr | sekce: živě Beseda u bigbítu. Akce s trochu zvláštním názvem se díky koncepční dramaturgii organizátorů, sázející kromě osvědčených jmen zejména na skupiny, které toho ve své kariéře mají více před sebou než-li za sebou, stala u poměrně značné části hudební veřejnosti jedním z nejkvalitnějších tuzemských festivalů. Stylová pestrost není v podání Besedy jen prázdné vyjádření pořadatelů – pop, jazz, folk, alternativa, metal, progresivní elektronika nebo lidová hudba se mísí během dvou dnů v Tasově u Veselí nad Moravou s operou, činoherním divadlem a metalovým workshopem. I letošní, jubilejní patnáctá Beseda u Bigbítu, nabídla hudební guláš, srovnatelný jen s malým množstvím podobných domácích akcí.

Místy až velmi intimní hudba...

O opravdové otevření hlavního pódia se postarali v první den Besedy Bratři Orffové (před nimi již vystoupili například alternativní Květy). Mluvit o živé podobě hudby Orffů jako o folku či freak-folku, by bylo zřejmě dosti nepřesné. Místy až velmi intimní hudba z Bingriwingri nabrala v Tasově díky živým nástrojům kyprých tvarů, které přibližovaly Orrfy k rockovému písničkářství. Výborné muzikanstské výkony celé party a zemitější posazení písní rozehnaly obavy, zda Bratři Orffové nejsou pro posluchače v Tasově až příliš klidnou záležitostí.

Jako protipól k Orffům se jevilo vystoupení Už jsme doma. Legenda české alternativy nastoupila před několika lety novou cestu, z kapely odešel saxofonista Jindra Dolanský a soubor kolem Miroslava Vanka nabral za pomoci trumpetisty Adama Tomáška nový zvukový směr. Už jsme doma vychovali již nejednu generaci hudebního publika a tomuto také odpovídala nálada v obecenstvu. Hudebně bohaté a propracované skladby přesahující daleko rámec punkové písně, byly přijímany posluchači s frenetickým nadšením. Kapela neopomenula zahrát své největší hity, na playlistu se objevily Koroze, Jassica nebo Strach. Největší pozitivum vystoupení Už jsme domaovšem spočívá ve faktu, že i přes slabší rozjezd skupiny v novém složení, kapela, s trubkou místo saxofonu, opět připomíná svým živým projevem dřívejší Už jsme doma.

Jejich současná podoba tvrdé hudby se zdá být za zenitem...

Letos poprvé přizvali pořadatelé na Besedu „velkou“ hvězdu. Waltari svým setem nezklamali, spíše naopak, pro většinu přítomných se stal koncert těchto Finů vrcholem celého festivalu. Hudebně Waltari ničím nepřekvapili, otázkou zůstává, zda tomu někdy bylo jinak. Jejich současná podoba tvrdé hudby se zdá být za zenitem, doba So fine či Yeah!Yeah! Die!Die! je nenávratně pryč a tak invenční hudební postupy vynahrazovali Waltari opravdu neskutečnou živelností a energií. A to většině publika bohatě stačilo.

Tvorba skupiny Ty Syčáci je často označována jako hudební avantgarda, což vyvolává podvědomě dojem něčeho těžce přístupného. Přitom písně Syčáků snoubí muzikantskou hravost s inteligentními texty, což v kombinaci s divokostí frontmana Petra Váši, činí skupinu hudebně velmi přístupnou. Petr Váša na pódiu skákal, zpíval a fyzicky básnil jako obvykle, zbylí členové kapely se předháněli ve výtečných muzikantských výkonech a publikum se skvěle bavilo. Na pódiu i pod ním se rozhostila atmosféra připomínající dobře rozjetý hudební mejdan.

Jeden z pomyslných vrcholů letošní Besedy si připravila pro návštěvníky skupina Longital. Hudební leporelo alba Výprava tu slovenské duo obnažilo v celé své kráse. Posluchač nevěděl čemu se má obdivovat dřív: zda křehkému a zároveň bohatě vrstvenému hlasu Shiny nebo kytarovým ekvilibristikám Daniela Salontaye či obdivovat nadžánrovou tvorbu Longital jakožto koncepční celek. Nadprůměrné album Výprava převedli Longital v Tasově do ještě exponovanější polohy.

Jedno šlápnutí vedle se dá pořadatelům odpustit...

Podvečerní program druhého dne otevřeli opavští Psychonaut. Co říci o hudbě s rockovými základy, bez jakéhokoliv kousku invence a neposlouchatelnými texty? Asi nic. Jedno šlápnutí vedle se dá pořadatelům odpustit...

Sunflower Caravan zanechali rozpačití dojem. Myšlenka instrumentální hudby je v českém prostředí hodna obdivu, muzikantsky je tato trojice schopna zvládnou vše i bez zpěváka, jen se zdá, že tvorba Sunflower Caravan je plná kvalitativních kontrastů. Hudebně zajímavé kusy s propracovanou melodikou střídala skupina v Tasově se sladkobolnými písněmi, při nichž bylo po chvíli jasné, kudy se bude celá skladba ubírat.
Příslib do budoucna Sunflower Caravan na Besedě nepotvrdili, ale ani nevyvrátili.

Midi Lidi jsou také mladí a talentovaní, ovšem své přednosti již plně rozvinuli na albu Čekání na robota. Čistý, technicistní zvuk, hudební purismus v té nejdokonalejší formě. Koncert v Tasově byl zvukově dosti podobný albové prvotině Midi Lidi, což většina přítomných zřejmě očekávala. Sledovat ale živě trojici muzikantů, „vyrábějící“ své zvuky za svými počítači, přinášelo publiku skvostný, mimohudební estetický zážitek.

Skladby vystavěné na jediném motivu...

Jako každoročně, tak i letos se na Besedě představily skupiny, které jsou tuzemské hudební veřejnosti méně neznámá. Jedni z takových byli i maďarští Superbutt. Tvorba Superbutt zpracovává prakticky vše co můžeme v tvrdší hudbě dnes slyšet: Korn, System of a Down, Oueens of the Stone Age nebo Foo Figthers jsou kapelou vstřebány a vyplivnuty do širší posluchačské podoby. Od mnoha ostatních se ovšem Superbutt liší svou formou a strukturou písní. Skladby vystavěné na jediném motivu, který dokázala skupina v Tasově rozvádět do větších hudebních témat, ukázala jiný pohled na někdy jednotvárné postupy velké části tvrdší hudební scény.

Kromě výše jmenovaných nabídla dále letošní Beseda u bigbítu například vystoupení Tata bojs, Sester Steinových, Selfbrushe, elektronického projektu Sonority, metalových Slowtension, hiphopových Čoko Voko, jazzových Eggnoise a mnohých dalších. I z tohoto seznamu je vidět, jak velký hudební rozptyl festival nabízí.

„Nikdy nepřipustíme, aby se Beseda stala dalším z mnoha festivalů, kterým schází duch, atmosféra a ideály,“ hlásí pořadatelé Besedy u bigbítu na svém webu po skončení posledního ročníku. Ano, duch a atmosféra, atributy tolik ceněné a mnoha pořadateli festivalů jen uměle tvořené, se na Besedě u bigbítu transformují do podoby kvalitní hudebního programu, neodolatelného uvaděče Laďi Čumby, krajových specialit, slivovice a všudypřítomné pohody. Jistě, i zde bychom našli několik neduhů, ten nejmarkantnější se letos týkal lepšího oddělení obou scén, ale to se jaksi v záplavě všech pozitiv, které Beseda nabízela, dalo překousnout. Alespoň pro letošní rok.

Beseda u bigbítu, Tasov u Veselí nad Moravou - Topolový hájek, 3. - 4. 8. 07