18.7.2011 | Autoři: Milan Bachan, Ladislav Řehounek | sekce: živě
V sobotu stanové mestečko zobudili do nového dňa dychovkári, ktorí sa od rána premávali okolo stanov na aute. Teda aspoň tých, ktorí nevstávali ráno opiatej na vítanie slnka. A koho nedokázali zobudiť oni, dokázalo ho zo stanu vyhnať slnko. Toho bolo v sobotu ešte viac ako v piatok a ten krátky dážď, ktorý sa areálom v piatok prehnal by privítal azda každý. Počas dňa ho aspoň čiastočne nahrádzali ľudí polievajúci hasiči a kto nemal chytené miesto v tieni túto šancu schladiť sa určite privítal. (MB)

Jedním z nej magičtějších momentů Pohody tradičně bývá vítání Slunce. Chvíle, kdy v pět ráno na hlavní scénu přijde folklórní soubor, působí po elektronice zasvěcené noci jako balzám. Právě zde se ale letos nejrazantněji ukázalo, jak razantně se spektrum návštěvníků Pohody proměňuje. Už to nebyla poklidná kouzelná hodinka, spíš jako hodina vyplněná škodolibou zábavou nad tím, jak se kdo přes noc přiopil a co je schopen při vystoupení vyvést folklórní Lúčnice, která to mimochodem ustála se se ctí. Á propos kdo čekal tradiční folklór v národních krojích, toho soubor vyvedlz míry, když se jako a capella předvedl nejen se slovensky,ale i s latinsky nebo anglicky zpívanými písněmi. (LŘ)

Podobne ako v piatok aj v sobotu festival rozbiehali slovenske skupiny, na ktoré potom nadviazal česky hip-hopový projekt Prago Union. Na ich koncerte sa stan celkom slušne zaplnil a mozog tejto kapely, rapper Kato, si svoju chvíľu na pódiu naplno užíval tak, ako dav pred ním. Rovnako tomu bolo aj počas vystúpenia trojice zo Švédska Peter Bjorn and John (mimochodom so spevákom Peterom vám prinesieme aj krátky rozhovor). Tí si svoj čas naplno užívali presne tak, ako ich návrat k pôvodnému gitarovému zvuku na poslednom albume Gimme Some. Miešaním nových a starších vecí dávali akoby publiku zabudnúť, že od nich väčšina poznala len ten jeden hit Young Folks. Nakoniec prišiel čas aj naň. Predviedli ho v závere ich setu, tentokrát v gitarovejšom prevedení. (MB)

Peter Björn and John se posouvají od desky k desce. Jestliže ještěpřed nějakými dvěma třemi lety se v souvislosti s nimi vkrádala škatulka folk, teď už to neplatí ani zdaleka. Letošní Gimme Some je v jejich diskografii rozhodně nejvíce kytarovou. I nepsaný lídr Peter Morén se tak oproti minulosti držel po celý koncert nástroje, kytary. Jedinou výjimkou byl singl Young Folks, doprovozený Morénovou návštěvou PIT koridoru pod pódiem a samozřejmě sborovým zpěvem refrénu a hvízdáním známé melodie. Taková nenáročná hudba pro náročné a zároveň náročná hudba pro nenáročné nezklame.

Sobotní program nabídl hned dva zástupce islandského electro-popu. Nejprve to byli odpoledne Bloodgroup, následně večer pak FM Belfast. Bylo by ale zcela zcestné házet je do jednoho pytne. Není Island jako Island a není electro-pop jako electro-pop. Bloodgroup by rádi působili dekadentně, ale přes všechnu snahu – nebo možná právě pro přílišnou snahu zaujmout – se jim to alespoň na Pohodě nezdařilo. Druzí zmínění jsou jasným kontrastem. Ano, opakují se pokud je vidíte dvakrát v krátkém časovém sledu, začnou vám jejich opakované vtipy lézt na nervy.To ale nemění nic na tom, že mají jakousi zvláštní schopnost -kamkoliv přijdou, tam to hned v první chvíli rozjedou a nepoleví. Celý stan, na pódiu i pod ním, skáče a tančí. Stačí jim k tomu jeden Mac a čtyřmi hlasy. (LŘ)

Koncert Sex Pistols sa neopakoval

Medzi menšie prekvapenia festivalu patril určite koncert britskej skupiny Public Image Ltd.. Kto od tohto zoskupenia okolo Johnnyho Rottena čakal, že sa bude opakovať situácia tak trochu odfláknutých koncertov Sex Pistols, bol na omyle. Skupina „dedkov“ si svoj čas na pódiu vyslovene užívala, dalo sa to hlavne pozorovaťna bradatom gitaristovi Lu Edmondsovi. Ten neustále menil prečudesne vyzerajúce strunové nástroje a s každým sa dokonale vyhral. Samotný Rotten, hoci pohybovo celý koncert strnulý, ale o to viac dával vyniknúť svojmu vokálu. Ktovie či je jeho srdcovkou jeho prvá skupina alebo tento projekt, ktorý dal pôvodne dokopy po jej rozpade. Podľa koncertu na pohode to skôr vyzerá na tento projekt.

Koncerty hudebních veteránů mohou jednoduše skončit fraškou. Stačí, když umělec žije v domnění, že on ani jeho publikum nestárne. Tonaštěstí nebyl případ Johnnyho Rottena, někdejšího člena Sex Pistols, který na Pohodu dorazil se svými Public Image Ltd. Nehrál si na radiála, naopak působil docela vyklidněně, aniž by přitom hudba ztrácela na energičnosti. Nebylo by těžké sklouznout ke karikatuře sebe sama. Rotten a spol. si ale uvědomují, kde je hranice, kterou by nebylo dobré překračovat. (LŘ)

Hodinová nonstop diskotéka

Bohatá scéna, ktorá v histórii trenčianskeho festivalu určite nemala obdoby, dve muzikantky, doprevadzajúca speváčka a rapper plus jeden bláznivý tanečník. A samozrejme korunku tomu dala samotná M.I.A. Všetci menovaní počas celého hodinového setu pobehovali po stagei za doprovodu beatov, ktoré sa ani na sekundu nezastavili. Myslím, že po prvých piesňach ostalo publikum zarazené, či je ešte stále na správnom mieste. Nakoniec sa však M.I.A.podarilo všetkých presvedčiť a k jej diskotéke sa pridávalo viac a viac ľudí. Určite k tomu prispelo využitie fotografov v úvode jej programu, či to, že potom čo prvú časť koncertu odspievala pred prvými radami z nich vytiahla zo dvadsať šťastlivcov na stage, aby sa stali súčasťou jej show. Zabudnúť dala jej politickým názorom a aj skladby ako Born Free upravila do party štýlu. Hoci niektorí odchádzali z tohto vystúpenia sklamaní či zaskočení, určite sa našla väčšina, ktorá M.I.A. sadla na lep a odchádzala spokojná. Najmä tí, ktorí si mohli vystúpenie užiť rovno na hlavnom pódiu spolu s ňou. Mimochodom jedno video natočené takouto osobou zverejnila M.I.A. na svojom twitteri spolu s odkazom „Miss you“.(MB)

Druhý pokus vyšiel

Micachu & the Shapes se na Pohodě měli objevit už loni, leč na poslední chvíli bylo jejich vystoupení odvoláno. Zadačilo se po roce a s novými písněmi. Micu Levi můžeme označit za jakousi punkovou písničkářku, třebaže punk jako takový nehraje. Nic neřeší, vystačí si s několika jednoduchými akordy a přitom strhává pozornost. Čím to je? Staré známé rčení praví, žev jednoduchosti je síla. Když se potom skloubí jednoduchosts něčím, co se snaží tvářit se jako umění, a ještě navíc nepůsobí jako laciný krám z výprodeje, úspěch jev kapse. Jakkoliv se to možná nezdá, Michacu je výrazná osobnost. (LŘ)

Intímne vyvrcholenie

Tak trochu unavene pôsobili členovia americkej skupiny Beirut. Svoje tomu dala asi cesta zo srbského Exit festivalu. Možno však práve to prispelo k intímnejšej atmosfére, ktorá toto vystúpenie sprevádzala. Spevák Zach Condon tak mal možnosť vypočuť si viacero ponúk na sobáš a publikum zase viac si vychutnať ich piesne z albumu The Rip Tide, ktorý vyjde v auguste. A na prvé počutie znejú skladby, v ktorých sa Zach a spol snažili zachytiť atmosféru ich domovského Santa Fe, naozaj skvelo. Ešte viac intimity prinieslo vystúpenie anglickej skupiny Portishead, ktoré určite potešilo nielen tých, ktorí v deväťdesiatych rokoch ulietavali na ich albume Dummy. V tme sa pohybujúci muzikanti na pódiu a hlavne úžasne precítený hlas speváčky Beth Gibbons spôsobovali chvíľami až zimomriavky na chrbte. A to, či ste stáli, tancovali alebo s úžasom sledovali obrazovku. Koncert si viditeľne užívala aj samotná skupina, výmena pozitívnych vĺn medzi nimi a publikom tak fungovala perfektne.

Jedna věc je zvláštní. Nezřídka totiž pořadatelé festivalů přidělují trip-hopovým hvězdám pozdně večerní hrací časy, kdy se únava začíná projevovat. Na letošní Pohodě k tomu došlo hned dvakrát - vpátek s Lamb a v sobotu s Portishead.Trenčínské letiště se tak rozdělilo na dva tábory - jednak naty, kteří během koncertů usínali, a jednak na ty, kteří jebrali jako poklidnou tečku za neklidným dnem. Oba koncerty patřilyna letošním ročníku mezi nejočekávanější. Lamb se v Trenčíně měli představit už předloni, kdy vystoupení zarazily důvody, které asi není třeba opakovat, a Portishead v našich končinách vystoupili vůbec poprvé. (LŘ)

Intimitu do tretice predstavovala v sobotu v noci mladí Briti Esben and The Witch. Napriek tomu, že si trojica musela vystačiť s požičanou aparatúrou od kolegov (vlastná im ostala trčať na letisku v Španielsku), ich koncert musel očariť azda každého, kto sa dokázal vniesť do atmosféry ich piesni, ktoré síce navonok môžu pôsobiť temne, končia sa však zvyčajne dobre a romanticky. Magickú atmosféru potom už len dopĺňala zadymená scéna.(MB)

Poriadny rockový nárez

Ak sa aj našli účastníci, ktorí vystúpeniu Portishead neprišli na chuť a mali hlavne záujem zabávať sa, nájsť steich mohli v O2 stane, kde očakávali hviezdne dnb zoskupenie Magnetic Man. Tí sa bohužiaľ predstavili bez jedného z členov - Skreama, ktorý v tom čase v nemocnici očakával narodenie svojho prvéh odieťaťa, zato ale s MC Sgt. Pokesom. Ten mal za úlohu hlavne primäť publikum k tomu, aby robilo presne to, čo si Magneticky muž zažiada. Chvíľami si tak človek mohol pripadať viac ako na tanečnom na rockovom vystúpení. Určite to však nikomu neprekážalo a tak po trochu pomalšom rozbehu koncert vygradoval až do zborového spievania hitu Perfect Stranger.(MB)

Trenčínská Pohoda dostala k polokulatému patnáctému jubileu od svých návštěvníků milý dárek. Poprvé v historii si mohla nabrány vyvěsit ceduli „vyprodáno“. Pohoda s rostoucím věkem dospívá a ruku v ruce s rostoucí návštěvností se mění. V čem dospívá? Je mnohem precizněji a pečlivěji připravená, hraje se na každý detail. Platí to o zázemí pro návštěvníky i o dramaturgii. Když se nad tím tak člověk zamyslí, lze vytknout vlastně jediná věc: Pohodě schází momenty překvapení, kterými – a že těch pozitivních v její historii nebylo málo - byla vždycky pověstná. Změnila se, a to hlavně po stránce atmosféry. Nelze říct, jestli k lepšímu,nebo snad horšímu. Davy spokojených návštěvníků by vám jistě odpověděly jednoznačně. Změnu ale pociťuje každý, kdo jinavštěvuje pravidelně. Zatímco ještě před pár lety se na ni jezdilo hlavně za hudbou, dnes jde pro mnohé o společenskou záležitost. Být na Pohodě je něco „trendy“. Není to špatně, vždyť něco takového je tajným snem leckterého promotéra. Hlavní je, že ten, kdo jede za hudbou, ví, proč tam jede. V tomto ohledu má Michal Kaščák jasnou vizi, za kterou jde a kterou naplňuje.(LŘ)