25.5.2011 | Autor: Adam Pešek | sekce: živě Že folk a punk zdánlivě nejdou dohromady? To už dávno neplatí stejně tak jako fakt, že oba žánry se mohou spojit a vzájemně koexistovat nejen na jednom pódiu, ale i v rámci tvorby jednoho hudebníka. Hlavní hvězdou pátečního večera v malostranském A Studiu Rubín byl Austin Lucas, člověk, který původně hrával a stále ještě hraje v punkových a crustových kapelách, za všechny třeba Guided Cradle, a od kterého byste na první pohled křehkou folkovou hudbu nečekali. Ovšem nebyl sám, kdo se v pátek večer zastavil na cestě mezi punkem a folkem.

S punkovou přímostí a vervou totiž večer odstartoval německý písničkář Cowboy Poetry. Pokud by chtěl někdo hledat v názvu zmiňovanou poetiku, musel by zapátrat hlavně v jeho textech. Jednoduchá a intenzivní hra na kytaru totiž byla k punku přivázaná silným řetězem a s tematicky často pozitivními texty o přátelství nebo s lovesongem pro (nyní už bývalou) přítelkyni předvedl Cowboy Poetry hodně energické vystoupení. Navíc korunované coverem legendárních Jawbreaker.

To Digger Barnes byl někde úplně jinde. Od pohledu introvert s tím zvláštním nenápadným vnitřním charisma, které se do okolí samo nešíří, ale u kterého se lidi musí trochu snažit, aby si ho všimli. Baret, košile, harmonika, příchod s jemnými slovy o nejlepších koncertech v rámci tour, to všechno hrálo pro Diggerovo vystoupení. Zvláštní netečná atmosféra a nádech starého amerického folku působily jako by se éterický duch amerického country začínal ze svých nekonkrétních obrysů znovu ztělesňovat. A když Digger ve Slacker Songu zpíval: „If today started revolution, directly in front of my door, I would close up all of my windows,“ doopravdy jsem mu jeho slova věřil. Pozitivní dojem pak podpořilo závěrečné představení sebe i následujícího Austina samostatnou skladbou.

„His name is Austin Lucas, he has beautiful voice, if I’m a Mercedes, he’s the Rolls-Royce,“ představoval hvězdu večera Digger. Nevím, nakolik se trefil s auty, ale o Austinově krásném hlasu nemůže být pochyb. Jeho silný a ve všech polohách jistý hlas podporoval písničky, ve kterých Austin skvěle pracoval s atmosférou a podle potřeby přidával či ubíral na intenzitě. Během několika skladeb Austina na pódiu tanečním vystoupením doprovodila vlastní neteř a pohodová atmosféra podporovaná četnými vtípky (často na vlastní adresu) vládla i přes emoční vypjatost jednotlivých skladeb. Vrcholem vystoupení pak spolu s donucením davu hrát na ústní trumpetu bylo závěrečné sestoupení z pódia a následné hraní vprostřed návštěvníků koncertu. Atmosféra byla očividně magická natolik, že rovnou několik lidí v ruce nedokázalo udržet svůj půllitr s pivem, které se roztříštily na podlaze.

Tři písničkáři, každý sympatický jiným způsobem. Přímost, nonšalantní elegance a naprostá suverénnost se v krátkém časovém sledu vystřídaly na pódiu a ti, co vypadli od restauračních zahrádek do suterénního klubu A Studia Rubín, v pátek 20. května absolvovali víc než příjemný večer.

Austin Lucas + Digger Barnes + Cowboy Poetry, Praha – A Studio Rubín, 20. 5. 2011