16.11.2006 | Autor: Dušan Pouzar | sekce: živě Je to neuvěřitelné, ale realita už je taková. Deset let se nejen na české klubové a festivalové scéně objevuje jméno -123 min. Parta dvou přátel, kteří spolu začali jamovat jako hráči dvou žánrově odlišných těles. Zdeněk Bína tehdy působil u Walk Choc Ice, Frederik Janáček zase u Slunečního orchestru. V té době stačilo několik málo jamů a vznikla z toho stálice, která na svých koncertech pohladí na duši a zaujme jak hudebníky, tak i laiky.

V úterní večer se v Lucerně sešla nemalá řádka hostí, kteří s „minutami“ spolupracovali ať už na studiové nebo koncertní bázi. Samotný koncert byl doplněn i o visuální projekce, které měla na starosti skupin VJs Mimo TV, která spolupracovala především se Zdeňkem Bínou při jeho sólovém turné.

Samotný koncert se repertoárem nikterak nelišil od těch, které skupina předvedla v průběhu posledního roku. Dostalo se tak na většinu dnes již zavedených skladeb. Koncert byl odlišný ale díky hostům – jmenovitě Imran Musa Zangh (perkuse), Jakub Zítko (fender piano) a Michal Žáček (dechové nástroje), kteří hudbě -123 min. dodali hlubší a pestrobarevnější rozměr.
V průběhu představení tak skupina měla možnost dát prostor větším improvizacím, které v některých skladbách nebrali konce. V dobrém rozmaru byl především Imran a v průběhu koncertu se k němu připojili i Frederik s Michalem, kteří společně koncert okořenili zajímavými tanečními kreacemi. Na všech protagonistech bylo vidět, že se koncertem baví.
Martin Vajgl a Frederik společně objevil dětskou hračku, gumového žabáka, se kterým tvořili vtipné zvukové vsuvky (pokud se žabákovi máčklo na bříško, vydával jemu typické zvuky, které pak v průběhu koncertu zazněly ještě několikrát).

Zdeněk Bína na počátku koncertu avizoval ještě několik možných překvapeních. Jedním z těchto překvapení bylo usednutí bývalého bubeníka -123 min. Vaška Zímy za bicí soupravu, když pak společně s celým souborem zahrál skladbu C'mon, Back! z alba Shooba Dooba, které se skupinou natočil. Druhým překvapení přišlo ve skladbě Seven Ways to Heaven, ve které se k šestici hudebníků připojil Miloš Vacík, jenž právě tuto skladbu natočil na albu Home. Tři rytmické složky tak hnali píseň kupředu. V tu chvíli bylo vidět, jak se většina zúčastněných nechává unášet a plně se podmanila „minutovské“ hudbě. Rád bych zmínil výkon visuální skupiny právě při této písni, kdy použila snímky ze známé pohádky Mrazík, kterou zajímavě dokreslili celou kulisu této skladby.

Skupina sklidila zasloužené ovace a odvděčila se divákům několika přídakvky, když tím závěrečným byla skladba Break Time, ve které všichni zúčastnění předvedli, co v nich vězí. Téměř dvacet minut trvající jam se tak zvrhl v naprostou hudební extázi.

A jací jsou tedy -123 min. po deseti letech? Jsou stále stejní – hraví, zábavní, tančící... jenom těch vrásek trochu přibylo. Přeji tedy nám všem dalších krásných deset let s touto výbornou skupinou.

- 123 min., Praha - Lucerna Music Bar, 14. 11. 06