1.10.2012 | Autor: PR | sekce: tiskové zprávy Když Nusrat Fateh Ali Khan předvedl na festivalu Womad poprvé transovnÍ zpěvy pákistánských súfijů, západní publikum bylo šokováno. Hudební rituály, fundamentalistickými režimy přísné zakazované, vás posunou do jine reality. Súfismus, volnomyšlenkářská a liberální odnož islámu, je v mnoha islámských zemích považován za kacířství, ale v Indii a Pákistánu patří k respektovanému kulturnímu dědictví.

Po smrti Nusrata Fateh Ali Khana je tím nejsilnějším objevem žánru Raza Khan, původem z indického města Amritsar ležícího těsně u pákistánské hranice. Vyniká nejen technikou, ale navíc porušil donedávna platnou konvenci, a sice že tato forma je vyhrazena jen muslimům. Rasa Kahan se súfijským zpěvům věnuje, přestože je věřící křesťan, letos byl odbornou porotou vybrán jako jeden z účinkujících na mezinárodním veletrhu Womex, v Praze vystoupí týden před tím.

Koncem 13. století, v době, kdy Evropa procházela temným středověkem, se v zemích Orientu rozvíjely vědy i umění. V indickém městě Dillí tehdy žil Amir Khusrau, dvorní hudebník a básník mnoha vladařů. Tomu je připisován vynález bubínků tabla, zasloužil se také o vznik qawwali, což je spojení indické hudby a islámských náboženských extatických zpěvů. Repetitivní struktura této sedm set let staré fúze dokáže i dnes přivést posluchače do transu. Sůfijové, kteří představují nejsvobodnější proud v Islámu, věří, že hudbou se člověk může dostat do vyššího stadia vědomí, poznat absolutní pravdu a dojít k osvícení. Na to se ovšem ortodoxní islám dívá s krajní nedůvěrou – a zpěváky qawwali považuje za kacíře. Na Západě tuto hudbu proslavil Nusrat Fateh Ali Khan, pákistánský „zpěvák století“, který zemřel předčasně roku 1997.
Sólového vokalistu, qawwala, doprovází party – tedy skupina, kterou tvoří sbor opakující klíčové fráze sólisty, a dále hráči na bubínky tabla a přenosné harmonium. Styl qawwali užívá stejné prostředky jako severoindická hudba a staví na improvizaci. Nejstarší a dodnes fungující hudební školu qawwali založil zmíněný Amir Khusrau.

Fráze vás do sebe pomalu vtahují, napětí stoupá, a když koncert kulminuje, diváci dosáhnou maximálního stupně soustředění. Vědomí posluchače je napjaté jako drát, po němž kloužou blesky. Bezděčně se ocitnete za hranicemi obvyklého vnímání, což si naplno uvědomíte, až když koncert skončí.