Pipes and Pints v sobotu 10. 11. 2012 vystoupí v pražském Paláci Akropolis, kde pokřtí novinkové album Found and Lost
5.11.2012 | Autor: PR | sekce: tiskové zprávy
Punkrocková kapela Pipes and Pints, charakteristická mimo jiné využíváním dud, vydává (s novým americkým producentem Darianem Rundallem) v pátek 9. 11. 2012 své druhé album. Jmenuje se Found and Lost a je do značné míry přelomové. Pro české fanoušky je přináší vydavatelství Supraphon, pro zahraniční zájemce prestižní punkový a rock´n´rollový label People Like You.
„Velká věc vázající se k nové desce bude její křest během koncertu v Paláci Akropolis – proběhne 10. listopadu. Tady poprvé album předvedeme lidem, budou si ho moci fyzicky osahat. Těšíme se na jejich reakce! Na tenhle koncert navazuje turné po střední Evropě - Česko, Německo, Slovinsko, Polsko, snad i Rakousko,“…. řekl Vojta Kalina z Pipes and Pints.
Supraphon tak znovu dokazuje progresivitu své vydavatelské činnosti: je tu další mladá, energická a samozřejmě kvalitní skupina, kterou zařazuje do katalogu. A obráceně: možnost vydávat u Supraphonu si kapela velice pochvaluje.
Co všechno si od spolupráce se Supraphonem slibujete?
Především zviditelnění kapely, lepší reklamu a prezentaci. Věříme, že Supraphon dokáže naši novou desku dostat mezi lidi. Albu jsme věnovali hodně energie, dali jsme si záležet na kvalitě songů, na vybavenosti studia i na práci s producentem. Proto chceme, aby se desce dostalo zasloužené pozornosti. Za nabídku ze strany Supraphonu jsme rádi; je to zaběhnutá firma s tradicí. Spoustu muziky, kterou vydává, přitom sami rádi posloucháme – třeba Pavla Bobka, Waldemara Matušku či skupinu Flamengo.
Vyjádřili jste se, že práce s novým producentem vám ukázala, co všechno děláte blbě; co například?
Přišlo nám, že úplně všechno – od technických záležitostí přes skladbu písní až po aranže. Některé věci jsme si už dřív uvědomovali sami; spolupráce s novým producentem nás nakopla k přepracování některých písní, lépe zvládáme nástroje, jdeme na věci jinak. Však je taky Darian ostřílený veterán punkové muziky, skutečná kapacita v oboru.
Takže vám nevadilo, že přišel někdo „z venku“ a radil, co a jak máte dělat, a vlastně všechno jinak?
Ne, sami jsme si uvědomovali, že nám ne vždycky všechno fungovalo dobře. Třeba ladění kytar; nový producent nás například zasvěcoval do tajů teorie muziky, kterou jsme neměli zmáknutou. Na desku spoustu věcí opravil – a teď už víme, jak věci dělat od začátku dobře. Do té doby jsme to nevěděli.
Kolik je ve světě punkových kapel s dudami?
Nějaké existují, nejstarší už přes patnáct let. Tyhle skupiny nám byly inspirací. Dnes ale chceme škatulku „punk s dudami“, tedy něco jako folkpunk nebo celticpunk, pomalu opustit. Na albu Found And Lost už není znát prakticky žádná souvislost naší muziky s tradicemi dud; jsme tvrdší, syrovější, v dobrém slova smyslu univerzálnější. Naše hudba více vystihuje naše pocity a nálady – a o to nám šlo.
Nicméně na desce je jenom jedna písnička, ve které dudy nehrají…
Původně jsme si mysleli, že jich bude víc – shodli jsme se totiž v tom, že dud už bylo v naší muzice i na koncertech dost a že bychom měli dát posluchačům možnost od tohoto nástroje si odpočinout. Nakonec ale nebylo příliš času vymýšlet něco zcela nového, takže dudy hrají skoro ve všech písních. Jsou ovšem používány citlivěji, na správných místech, lépe ladí s kytarou i se zpěvem. Je to opravdu citlivý a smysluplný mix; i to je zásluha našeho producenta.
Ze zemí dudám zaslíbených mě napadají Skotsko a Chodsko; hráli jste tam?
Na Chodsku, v Domažlicích ani jiném městě, jsme doposud nehráli, vystupovali jsme ale o něco níž – ve Strakonicích, kde se odehrávají dudácké festivaly. Hrát ve Skotsku bychom se možná trochu styděli; dudy používáme zcela netradičně, Skotové jsou asi zvyklí na jiné ovládání i využívání tohoto nástroje. Máme v tomto smyslu i osobní zkušenost: když nás jednou na nějakém semináři slyšel jeden renomovaný skotský dudák, virtuóz a učitel, nestačil se divit (smích).
Autorem textů písní na vaší nové desce je Sico Mike. Texty jsou to takříkajíc „ze života“, že, Mikeu…
Mike: Jak jsme už řekli, hudebně se naše nová deska hodně posunula – a s texty je to podobné. Chtěl jsem, aby byly otevřené, pravdivé, vlastně jde o skutečné příběhy jak moje, tak lidí, kteří se vyskytují okolo mě, kamarádů a známých. Současně jsou blízké i posluchačům, popisované záležitosti se totiž mohou stát komukoliv. Kromě toho jsem chtěl našim fandům předat vzkaz, že pokud přijdou zlé časy, tak zase odejdou. Chtěl jsem lidi trochu motivovat k radosti do života a k tomu, aby si šli za tím, co chtějí a na co si myslí.
Miku, přitom jste prý tichý, uzavřený člověk; může vůbec být člen punkové kapely takový?
Mike: Jsem hodně přemýšlivý člověk. Být členem punkové kapely a psát texty pro mě znamená možnost vyjádřit se k problémům života a událostem okolo a během hodiny koncertu všechno znovu a znovu prožívat.
Kapela Pipes and Pints má na svém kontě mimo jiné i turné po Rusku…
To turné pro nás bylo velice významné, v Rusku jsme hráli dva týdny. Byl to silný zážitek vykoupený psychickou i fyzickou náročností, znásobený skutečností, že jsme tam přijeli rovnou ze šňůry po západní blahobytné Evropě – Francie, Itálie, Španělsko. Přijetí naší muziky a našich sdělení v Rusku bylo ovšem obrovské, vřelé a opravdové, silnější, než jsme zvyklí z „naší“ Evropy. Pro Rusy znamená návštěva koncertu únik z bezvýchodného života v jejich zemi, chvilku jsou někde jinde a prožívají něco jiného. Tohle bylo na tamních koncertech znát.
Sledujete dění kolem odsouzení členek ruské punkové kapely Pussy Riot?
Jistě a držíme jim palce. Pokládáme za obdivuhodnou odvahu vystoupit proti systému a vědět, že to bude mít obrovské následky; vlastně šlo o emotivní krok proti mafii. Ty holky určitě tušily, že jim to jen tak neprojde. Režim musel z jejich skutku a soudu učinit exemplární případ, aby ukázal, kdo je tam u moci.
Co vás jako kapelu čeká v nejbližší době?
Velká věc vázající se k nové desce bude její křest během koncertu v Paláci Akropolis – proběhne 10. listopadu. Tady poprvé album předvedeme lidem, budou si ho moci fyzicky osahat. Těšíme se na jejich reakce! Na tenhle koncert navazuje turné po střední Evropě, Česko, Německo, Slovinsko, Polsko, snad i Rakousko. Příští rok v březnu vyrazíme do západní Evropy a od jara nás čekají festivaly. Na některých jsme už hráli, takže se předvedeme s novou deskou a kvalitnější muzikou. Cítíme, že v sobě máme obrovskou chuť i energii k novým věcem, písním i koncertům!
„Velká věc vázající se k nové desce bude její křest během koncertu v Paláci Akropolis – proběhne 10. listopadu. Tady poprvé album předvedeme lidem, budou si ho moci fyzicky osahat. Těšíme se na jejich reakce! Na tenhle koncert navazuje turné po střední Evropě - Česko, Německo, Slovinsko, Polsko, snad i Rakousko,“…. řekl Vojta Kalina z Pipes and Pints.
Supraphon tak znovu dokazuje progresivitu své vydavatelské činnosti: je tu další mladá, energická a samozřejmě kvalitní skupina, kterou zařazuje do katalogu. A obráceně: možnost vydávat u Supraphonu si kapela velice pochvaluje.
Co všechno si od spolupráce se Supraphonem slibujete?
Především zviditelnění kapely, lepší reklamu a prezentaci. Věříme, že Supraphon dokáže naši novou desku dostat mezi lidi. Albu jsme věnovali hodně energie, dali jsme si záležet na kvalitě songů, na vybavenosti studia i na práci s producentem. Proto chceme, aby se desce dostalo zasloužené pozornosti. Za nabídku ze strany Supraphonu jsme rádi; je to zaběhnutá firma s tradicí. Spoustu muziky, kterou vydává, přitom sami rádi posloucháme – třeba Pavla Bobka, Waldemara Matušku či skupinu Flamengo.
Vyjádřili jste se, že práce s novým producentem vám ukázala, co všechno děláte blbě; co například?
Přišlo nám, že úplně všechno – od technických záležitostí přes skladbu písní až po aranže. Některé věci jsme si už dřív uvědomovali sami; spolupráce s novým producentem nás nakopla k přepracování některých písní, lépe zvládáme nástroje, jdeme na věci jinak. Však je taky Darian ostřílený veterán punkové muziky, skutečná kapacita v oboru.
Takže vám nevadilo, že přišel někdo „z venku“ a radil, co a jak máte dělat, a vlastně všechno jinak?
Ne, sami jsme si uvědomovali, že nám ne vždycky všechno fungovalo dobře. Třeba ladění kytar; nový producent nás například zasvěcoval do tajů teorie muziky, kterou jsme neměli zmáknutou. Na desku spoustu věcí opravil – a teď už víme, jak věci dělat od začátku dobře. Do té doby jsme to nevěděli.
Kolik je ve světě punkových kapel s dudami?
Nějaké existují, nejstarší už přes patnáct let. Tyhle skupiny nám byly inspirací. Dnes ale chceme škatulku „punk s dudami“, tedy něco jako folkpunk nebo celticpunk, pomalu opustit. Na albu Found And Lost už není znát prakticky žádná souvislost naší muziky s tradicemi dud; jsme tvrdší, syrovější, v dobrém slova smyslu univerzálnější. Naše hudba více vystihuje naše pocity a nálady – a o to nám šlo.
Nicméně na desce je jenom jedna písnička, ve které dudy nehrají…
Původně jsme si mysleli, že jich bude víc – shodli jsme se totiž v tom, že dud už bylo v naší muzice i na koncertech dost a že bychom měli dát posluchačům možnost od tohoto nástroje si odpočinout. Nakonec ale nebylo příliš času vymýšlet něco zcela nového, takže dudy hrají skoro ve všech písních. Jsou ovšem používány citlivěji, na správných místech, lépe ladí s kytarou i se zpěvem. Je to opravdu citlivý a smysluplný mix; i to je zásluha našeho producenta.
Ze zemí dudám zaslíbených mě napadají Skotsko a Chodsko; hráli jste tam?
Na Chodsku, v Domažlicích ani jiném městě, jsme doposud nehráli, vystupovali jsme ale o něco níž – ve Strakonicích, kde se odehrávají dudácké festivaly. Hrát ve Skotsku bychom se možná trochu styděli; dudy používáme zcela netradičně, Skotové jsou asi zvyklí na jiné ovládání i využívání tohoto nástroje. Máme v tomto smyslu i osobní zkušenost: když nás jednou na nějakém semináři slyšel jeden renomovaný skotský dudák, virtuóz a učitel, nestačil se divit (smích).
Autorem textů písní na vaší nové desce je Sico Mike. Texty jsou to takříkajíc „ze života“, že, Mikeu…
Mike: Jak jsme už řekli, hudebně se naše nová deska hodně posunula – a s texty je to podobné. Chtěl jsem, aby byly otevřené, pravdivé, vlastně jde o skutečné příběhy jak moje, tak lidí, kteří se vyskytují okolo mě, kamarádů a známých. Současně jsou blízké i posluchačům, popisované záležitosti se totiž mohou stát komukoliv. Kromě toho jsem chtěl našim fandům předat vzkaz, že pokud přijdou zlé časy, tak zase odejdou. Chtěl jsem lidi trochu motivovat k radosti do života a k tomu, aby si šli za tím, co chtějí a na co si myslí.
Miku, přitom jste prý tichý, uzavřený člověk; může vůbec být člen punkové kapely takový?
Mike: Jsem hodně přemýšlivý člověk. Být členem punkové kapely a psát texty pro mě znamená možnost vyjádřit se k problémům života a událostem okolo a během hodiny koncertu všechno znovu a znovu prožívat.
Kapela Pipes and Pints má na svém kontě mimo jiné i turné po Rusku…
To turné pro nás bylo velice významné, v Rusku jsme hráli dva týdny. Byl to silný zážitek vykoupený psychickou i fyzickou náročností, znásobený skutečností, že jsme tam přijeli rovnou ze šňůry po západní blahobytné Evropě – Francie, Itálie, Španělsko. Přijetí naší muziky a našich sdělení v Rusku bylo ovšem obrovské, vřelé a opravdové, silnější, než jsme zvyklí z „naší“ Evropy. Pro Rusy znamená návštěva koncertu únik z bezvýchodného života v jejich zemi, chvilku jsou někde jinde a prožívají něco jiného. Tohle bylo na tamních koncertech znát.
Sledujete dění kolem odsouzení členek ruské punkové kapely Pussy Riot?
Jistě a držíme jim palce. Pokládáme za obdivuhodnou odvahu vystoupit proti systému a vědět, že to bude mít obrovské následky; vlastně šlo o emotivní krok proti mafii. Ty holky určitě tušily, že jim to jen tak neprojde. Režim musel z jejich skutku a soudu učinit exemplární případ, aby ukázal, kdo je tam u moci.
Co vás jako kapelu čeká v nejbližší době?
Velká věc vázající se k nové desce bude její křest během koncertu v Paláci Akropolis – proběhne 10. listopadu. Tady poprvé album předvedeme lidem, budou si ho moci fyzicky osahat. Těšíme se na jejich reakce! Na tenhle koncert navazuje turné po střední Evropě, Česko, Německo, Slovinsko, Polsko, snad i Rakousko. Příští rok v březnu vyrazíme do západní Evropy a od jara nás čekají festivaly. Na některých jsme už hráli, takže se předvedeme s novou deskou a kvalitnější muzikou. Cítíme, že v sobě máme obrovskou chuť i energii k novým věcem, písním i koncertům!
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/tiskove-zpravy/Pipes-and-Pints-v-sobotu-10-11-2012-vystoupi-v-prazskem-Palaci-Akropolis-kde-pokrti-novinkove-album-Found-and-Lost~05~listopad~2012/
