tag: BOHUSLAV MARTINŮ
26.8.2009 Inscenace rozpáraná horizontálně: jeviště (režie Jiří Nekvasil) a orchestřiště (Tomáš Hanus) nepropojeno. Pro každé jednání jiná scénografie (Daniel Dvořák), kostýmy Simona Rybáková.
17.8.2009 Jiří Bělohlávek přidal v Londýně k předchozím novým úspěšným koncertním uvedením Janáčkových oper Výlety páně Broučkovy a Osud (a k Řeckým pašijím zařazeným takto již na konci 90. let) další položku...
6.8.2009 Kompilace, která potěší autorem, hudbou a interpretací. Spojovacím tmelem jsou inspirační lidová báze námětů a podobné kompoziční řešení, v podstatě oproštěné od výbojů Martinů v 30. a 40. letech.
28.7.2009 Narodil se v jednom kakánském maloměstě, ve věžní jizbě místního kostela, a byl dost chudý na to, aby se hodil do biblických jesliček. A Polička, to městečko, připomínala trochu Betlém. Stavěla i jesličky jako vánoční zboží.
28.7.2009 Na první poslech asi nebude posluchači jasné, proč zvolil Jiří Bárta právě tato tři díla, skladatelů, jejichž tvůrčí poetika se vyjma silné “lásky k vlasti” moc nepřekrývá. Když Martinů v roce 1959 zemřel,...
3.7.2009 Dne 26. února se uskutečnila ve švédském Norrköpingu, v tamní velice zajímavé koncertní hale, premiéra Martinů Symfonických fantazií. Šlo o premiéru dvojitou, jednak pro zdejší Symfonický orchestr Norrköping...
2.7.2009 Tři fragmenty z Julietty jsou na CD světovou premiérou, tak jak byl jejich prvním uvedením i koncert na přelomu podzimu a zimy 2008 v pražském Rudolfinu. Z něho je živý snímek. Raritou je nahrávka...
2.7.2009 Koncerty Bohuslava Martinů hraje řada skvělých houslistů: Ženatý, Novotný, Zimmermann, Faust, Keulen ad., ale jen u dvou mám neodbytný subjektivní (!) pocit, že toto je pravý Martinů – Josef Suk a o generaci mladší...
25.6.2009 Dárek k výročí Bohuslava Martinů se producentu Pierru Barbierovi povedl náramně. Z řady českých umělců, kteří pro jeho firmu nahrávají, vybral svého nejlepšího pianistu a Kocianovo kvarteto a opět měl šťastnou ruku.
20.6.2009 Opernhaus Zürich svého času uvedl jako první operu Bohuslava Martinů Řecké pašije. Bylo to už dva roky po skladatelově smrti a dílo zaznělo v přepracované verzi poté, co první verzi odmítla londýnská Covent Garden.
41-50 (123)
