6.5.2003 | Autor: Jan Šída

BMG (42:04)
Stará pravda říká, že teprve druhé album ukáže, jestli na to kapela opravdu má. Pardubická Vypsaná fixa potvrdila svou kvalitu. Prostě s ní musíme do budoucna počítat. Márdi a spol. nenahráli do stříbra kompaktu nic překvapujícího, ale prostě jen (jen?) rozvinuli svůj hudební projev z debutu. Tedy návrat ve spirále?
Určitě, ovšem na vyšší úrovni. Skupina ve všech patnácti skladbách sází na svůj typicky živelný rock'n'roll vyhnaný na maximum se sebezničujícím nasazením. Ačkoliv bude Vypsaná fixa v tomto ohledu vždy lepší naživo, je i z alba cítit ta natlakovanost hudby a textů. A propos, texty. Jsou postaveny na Źjakési svérázné poetice, vysvětlující svět na základě náhodně propojených obrazů, narážek a odkazů (často až morbidně sarkastických). Fungují jako deja vu. Člověk slova zpočátku moc nechápe, přesto ví, že to zná, že by tomu měl nějak rozumět. A rozpomíná se na své zážitky a propojuje je s texty kapely. Vzniknou mu pak prapodivné duchovní remixy, podbarvené hudbou. Nejsilnější zážitky? Určitě ze skladeb Potápěči, Odvážný mladý muž a Hlava. Vypsaná fixa natočila skvělé album a dokázala, že na to skutečně má.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/04