2.3.2010 | Autor: Leoš Kofroň

Sony Music (34:49 + 29:54)
Šestadvacetiletá slovenská Slavice Zuzana Smatanová je nejen pohledné a šikovné, ale (jak dokazuje její nové dvojalbum) i velmi ambiciózní děvče. Svůj písničkářský talent prokázala již na předchozích deskách: na první poslech příjemné, ale nikoliv lacině podbízivé melodie zaobalené do průzračně zvonivých aranžmá kytarového zvuku, adekvátně jejímu věku přemýšlivé (nikoliv nabubřele domýšlivé) texty, přirozený hlasový projev. Ano, to vše platí i zde pro první „slovenský“ kotouč. Smetanová na něj zařadila desítku nových, ve své mateřštině nazpívaných písní, z nichž se už loni v létě vyloupl hit Daj ruku do mojej ruky, ale stejný osud mohl potkat prakticky i kteroukoliv další. Druhý disk s anglickými texty je ovšem opravdu nenadálým a překvapivě vyzrálým vykročením na zcela jiné hudební teritorium. Struktura skladeb je složitější a méně přehledná, jejich nálada osciluje ve větším rozptylu od melancholie až k dramatičnosti, autorka a interpretka se pouští i do zvukových experimentů, přičemž dominantním nástrojem se tu nečekaně stává klavír, který si prý Smatanová opatřila teprve někdy před rokem…
Jestliže se o této muzikantce někdy také hovoří jako o slovenské Alanis Morisette, pak k tomu nyní nejspíš přibude další jméno - Tori Amos…

Zlatý hřeb: Zamknutý dom, Finaly
Zní to jako: Nu ano, už ta dvě jména padla výše, ale naštěstí jde o podobnost jen „čistě náhodnou“...


Body: