2.10.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

U punkrockových skupin je dobré, že jejich alba bývají vyrovnaná. Už první část určí, v jakém duchu se zbytek ponese: žádné dva, tři hity a pak vata. Bratislavská Zóna A to tak má také. Patří k nejstarším punkovým skupinám na území bývalé federace a už jenom kvůli tomu bude sotva překvapovat novým pohledem na věc.


Zóna A je na nové desce tradiční. S trochu falešným, přesto naprosto osobitým a snadno rozpoznatelným zpěvákem Koňýkem, poměrně jednoduchými skladbami na pár akordů a schopností vystavět solidní melodii, kterou punkové vypalovačky odnepaměti potřebují, i láskou k Ramones (Hlasy z podzemia).


V textech se pohybuje v současnosti. Trochu rezignovala na starou bojovnost, byť na ni vzpomíná třeba ve skladbě Som zlý, a spíše se sune do pozice pozorovatelky dění kolem. Zpívá o ženách, mizerném stavu světa, utopii a přirozeně i osobní svobodě. Je jasné, že jak tak členové skupiny stárnou, onu svobodu už nabyli, čili netřeba o ni usilovat, spíše jen konstatují, jak vypadá a jakou z ní mají radost (mohou si proto v pohodě zpívat "Zkurvený systém, šalalalali, vyjebaný prezident, zkurvený život, všetko je na piču..." a mít v bookletu v textech vepsaný pravý opak). Proto se vytrácí bojovnost, což samozřejmě nevadí. Naopak.


Zóna A je na albu Na predaj usazena v jasné punkrockové poloze, hraje si na pískovišti, které dokonale zná, a potvrzuje pozici, kterou do dnešních dnů získala.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/09