2.8.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Anne Rec. (51:32)
Tolikrát adorovaná i zesměšňovaná brněnská alternativní scéna vydala další výsostně zajímavý plod. Nejedná se sice zjevně o žádné nováčky (rytmika Magnusek & Havlíček se na scéně každopádně pohybuje, pokud vím, už drahnou dobu, u zbývajících dvou muzikantů, trombonisty Šubíka a kytaristy Varsa si nejsem jist), jejich hudba nicméně působí nesmírně občerstvujícím dojmem. Jasně, je to do značné míry 'typické Brno' - hlavně v neurotičnosti a přitom údernosti rytmiky a v jisté specifické temnotě poznáváme jasné rysy zkušeben pod Špilberkem. Moderní zvuky a jinde nepříliš častý, zde ovšem téměř vůdčí trombón s tím nic nenadělají. O to ale ani tak moc nejde. Tím, čím se naopak Zloději uší lokalizaci poněkud vymykají, je jejich všudypřítomný nadhled, rys, který většině brněnské scény až tak vlastní není a nebyl (nemám na mysli staré Nedohodli ani dnešního Vášu). Ten se objevuje jak v textech, tak v hudbě, která velmi vtipně a chytře využívá klasických citátů ("Některé party skladeb mohou připomínat práce Brahmsovy, Vackovy, souboru Black Sabbath, Czerneho a dalších," praví se v bookletu). Zdaleka největší devizou instrumentálně vysoce nadprůměrně 'namakané' kapely, pracující bez upachtěnosti s komplikovanými harmonickými i rytmickými strukturami, jako by šlo o dětský popěvek, je ovšem energie, kterou dokáže předat. Dvakrát pozitivní je, že v tomto smyslu je studiová nahrávka celkem věrná. Onehdy mi ukradli uši ve Staré Pekárně a i teď jim po každém domácím poslechu musím kontrolovat ruksáčky.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07