7.2.2002 | Autor: Ondřej Bezr

vl. náklad (38:19)
Bohatá slovenská bluesová scéna vydává jednu zajímavost za druhou. O zvolenském ZVA 12-28 Bandu jsem toho už od slovenských přátel slyšel víc než dost - za víc než deset let existence si doma vybudoval slušnou posluchačskou základnu a je nejvyšší čas, abychomsi ho všimli i my, 'cizinci'.

Prostřednictvím devíti slušně nahraných kousků tohoto cédéčka (které bohužel asi seženete jenom na koncertech) band prezentuje svou stylovou flexibilitu od velmi silného akustického sólového projevu frontmana, kytaristy a zpěváka s waitsovským hlasem Nora Červenáka (Blues vymláteného péra), přes hookerovské boogie (Mojo Blues), standardy v poměrně klasickém podání (The Thrill Is Gone),až po funky (Neviem to vydržať). Záběr je to sympatický, mému vkusu konvenuje i střídání angličtiny se slovenštinou (mateřské texty nejsou hloupé a působí velmi autenticky, ostatně jako celkový projev kapely). Největší klady ZVA jsou ovšem zjevně dány častým společným hraním, a to i přesto, že bubeník Tomáš Bobrovniczký (dříve Bluesweiser) je v téhle kapele poměrně krátce. Celá čtveřice totiž působí velmi kompaktně, 'napojeně', nikdo neční ven, jak tomu často bývá jinde. To samozřejmě nikterak nesnižuje hráčskou úroveň všech členů - kromě jmenovaných ještě harmonikáře Borise Čiampora a basisty Laca Červenáka. Jde o to, že nikdo nehraje na sebe, nýbržve prospěch celku. Pak si také kapela může dovolit tak citlivě pracovat s dynamikou, jak se to ZVA daří - a to trochu překvapivě nejen na koncertech, ale i ve 'studeném studiu'. Určitě si je nenechte ujít.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/01