10.8.2004 | Autor: Roman Lipčík

lV tomto islámském světě se neřítí budovy v prachu trosek a křiku obětí. Zde se staví, mosty, lávky, společná obydlí, každá banalita, jaká vás napadne, se sem hodí. I když si muslim Youssou N´Dour klade svým novým albem za cíl opěvat islám en bloc a i když deska vznikla už před rokem 2001 a z taktických důvodů bylo její vydání odloženo, jde o duchovní, odideologizovanou záležitost. Kdo vnikne do jejího hlubšího smyslu, jak po tom tvůrce touží, tím lépe pro něj, kdo ne, esteticky ukrácen nebude. Jen bude možná v rozpacích, proč o islámu vypráví Senegalec jazykem wolof (jediné "civilizované" slovo tu nepadne!) a proč to nazval Egypt. To je nejjasnější: oproti předchozím opusům se N´Dour odvrátil od hudební těžby na rodné hroudě a zaměřil se na Egypt. S jen základní sestavou rodáků, zato s plejádou egyptských hudebníků v čele s orchestrem Fathy Salama vzniklo tak kulturně zcela odlišné dílo, unikát v dosavadní umělcově produkci. Už nepřevažují perkusní rytmy coby základ jeho předešlé tvorby, který už sám o sobě sváděl ke kulturní mesalianci, jež N´Doura politováníhodně vykořeňovala. Zastoupily je vrstvené smyčce, bohatost strunných nástrojů a dřevěných dechů. I jeho zpěv mnohde vyklízí prostor sborům. Po chvályhodném albu Nothing´s In Vain (2002) předkládá Youssou N´Dour další etnicky neznečištěné dílko, nadto exploatující nečekanou kulturní sféru, ve srovnání s jeho obvyklou však neméně vzrušující a podnětnou pro cit i rozum. Jde-li o počátek tendence, je to dobrá zpráva.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/08