14.11.2003 | Autor: Tomáš S. Polívka

Matador Records/CDirect (62:34)
K nahrávkám Yo La Tengo se nezasvěceným hledá klíč zatraceně těžko. Ani Summer Sun není výjimkou. Někoho rozčiluje, když neví, kdy si kapela dělá legraci a co naopak myslí vážně. Ovšem v momentě, kdy se na podobné spekulace vykašlete, můžete si užít spoustu dobré zábavy.
Přestože Yo La Tengo vznikli už v roce 1984, americký tisk je i v recenzích na nové album stále označuje za "poslední rockové vizionáře". Proč? Asi proto, že nikdo neumí tak půvabně skloubit sentiment a komiku, nekompromisní alternativu s popovou líbivostí, pokleslý zvuk dětské samohrajky (smutný hudební symbol začátku milénia) s obdivem k popovému klišé 50. a 60. let minulého století. Nebo mi někoho ukažte! Dávno pryč jsou noiseové bouře, atmosféra je poklidná až líná, evokující horký večer někde na pláži. Beach Boys by měli radost, však si s nimi v hudbě Yo La Tengo dává chladivý koktejl bláznivý démant Syd Barrett, Buddy Holly, Lou Reed, pozdní "Dinosaur mladší" J. Mascis nebo třeba Neil Sedaka. Asi nejpůvabněji vystihuje album písnička Winter A Go-Go střídáním teskné melodie v klasickém čtyřčtvrtečním taktu, podložené "cedivým" retro zvukem kláves á la sixties, s rozjuchle ubouchaným, kolotočáckým "tříčtvrťákem" v mezihrách. Vrchol alba? Dvanáctiminutový hypnotický improvizační opus Let's Be Still s jazzující trubkou hostujícího Roye Campbella jr. Nebo si propojte tracky Beach Party Tonight (pro neanglofonní "dnes je na pláži večírek!") se SeasonOf The Shark (Sezóna žraloka). Budete se popadat za břicho.
PS: Protože na CD není uvedeno současné obsazení tria, dodejme, že stabilní dvojici - bubenici a zpěvačku Georgii Hubley a zpěváka a kytaristu Iru Kaplana v poslední době doplňuje baskytarista James McNew.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11