24.6.2004 | Autor: Jindřich Göth

Není pochyb o tom, že Petr Štěpán je ojedinělým zjevem na tuzemské rockové scéně. Se svým souborem XIII. století neochvějně produkuje ten nejklasičtější gothic rock, jaký si jen dokážete představit: hutné kytarové riffy, vláčná tempa, temně laděný vokál a řádně chmurné texty. Tak tomu bylo alespoň na všech dosavadních deskách, přičemž nejlépe se kapele vedlo na nepřekonatelném debutu Amulet. Pomocí novinky Vendetta se však Štěpán (s výjimkou dvou coververzí výhradní autor hudby a textů) pokusil zabrousit na pole neorané. Ve snaze vyprodukovat cosi na způsob "cybergotiky" opustil v textech svět syrových úplňků, táhlého vytí vlkodlaků a šumění křídel vampýrů. Místo toho popisuje svět jedniček a nul, bere si do úst pojmy jako Matrix či Sión ve snaze navodit chladnou cyberpunkovou atmosféru. Prostě něco, s čím se například Voivod vypořádali nesrovnatelně lépe tak před dvaceti lety. Ale dobrá, Štěpánova snaha "jít s dobou" může být do jisté míry legitimní a přijatelná. Horší je to však s hudební stránkou věci. XIII. století se hudebně nikterak nevyvíjí, Štěpán coby autor hudby používá stále stejné omšelé kytarové postupy odněkud z pravěku heavy metalu, táhlé melodie v refrénech jsme od něj slyšeli už nespočetněkrát a primitivní klávesové zvuky vzbuzují v roce 2004 spíše úsměv. Řečeno natvrdo, deska je studená jako psí čumák.


Dalším diskutabilním krokem je využívání angličtiny v textech: Štěpánova ledabylá výslovnost činí z příslušných skladeb spíše frašku a přehnaně dramatický přednes v coververzi Stepping Stone (pistols version) není možné akceptovat bez pobaveného úsměvu.


XIII. století je pro určitou skupinu posluchačů kultovní kapelou. Ovšem podíváme-li se na jeho nové album s nadhledem, zjistíme, že mu již dávno ujel vlak. O tom ostatně svědčí naprosto otřesný obal: takto vyzdobena vysílal do světa tehdy ještě Monitor mnohdy obskurní tuzemská metalová alba počátkem devadesátých let.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06