21.8.2009 | Autor: Petr Korál

EMI (47:02)
Gotický rock. Nic víc a nic míň – ale co byste od XIII. století chtěli? Všechno je přesně tak, jak to být má. Žádné zásadní překvapení se nekoná, ale možná je to právě tak dobře.
Dogma je totiž po letech zase opravdu povedená deska charismatického Petra Štěpána a jeho „spolučernokněžníků“ (přesněji řečeno, za klávesami v současné sestavě opět najdete příslušnici něžnějšího pohlaví). Deska tentokrát spíš ostřejší, kytarovější, což autor recenze jedině vítá. Pro někoho kacířsky totiž tvrdí, že „syntezátorová pseudooratoria“ Třináctému století až na výjimky nikdy moc neseděla (člověka většinou napadala parafráze jednoho známého rčení: Mnoho patosu pro nic...).
Avšak co je nejpodstatnější: Dogma obsahuje hned několik jasných hitovek, srovnatelných s tím nej- z celého bohatého repertoáru XIII. století. Takovéhle autorské vzepětí po dvaceti letech existence kapely rozhodně není málo!

Zlatý hřeb: Černé slzy, Měsíc lovce
Zní to jako: ... XIII. století je svým způsobem naprostý unikát

Body: