12.11.2002 | Autor: Alex Švamberk

Sony Music Bonton (42:00)
Wohnout už na svém druhém albu naznačili, jak je jim těsná škatulka skate punku. Novinka Pedro se vrací potvrzuje, že skupina nemíní ustrnout a donekonečna opakovat Banány a podobně jako před dvaceti lety představitelé první punkové vlny v čele s Clash výrazně rozšířila svůj záběr. Zatímco titulní skladba se nese v duchu latino ska punku, v Mouřenínovi se objevují prvky reggae. V hybnémaž předbíhavém Lado se stejně jako v úvodu Kristiána uplatnily hardrockové prvky. Wohnout ovšem divoce střídají styly i v rámci písniček, což je patrné v Puškinově památníku, který začíná jako decentní country punk zkřížený s trip hopem, aby vše korunoval operetně pojatý zpěv, předznamenávající šavlový tanec v mezihře. Wohnout na albu uplatňuje přístup tuzemských novovlnných kapel, které také s lehkostí a potřebným nadhledem kombinovaly prvky s různých stylů, k nimž se hlásí i v přehnaně teatrálním zpěvu. Představitelé nové vlny však byli mnohem důraznější, což je dáno tím, že Wohnout se inspiroval ostří zbaveným psychedelickým space funkem, jehož ohlasy procházejí celou deskou (nejvýraznější jsou v Gramofónu). Vzhledem k tomu, že skupina si raději pohrává s proměnlivými náladami a před nabroušenými riffy upřednostňuje vyhrávky kytar s příjemně měkkým zvukem, Pedro místy trpí ztrátou jasného zacílení.

To však nic nemění na kvalitách alba; Wohnout s prvoplánovými refrény a místy řvavými kytarami se sice k hájemství Vltavy nepřiblížili, neboť postrádají její delikátnost i nadhled, ovšem od debutu udělali velký krok - a to i v textech, v nichž se oprostiliod zbytečných vulgarismů, aniž by si ovšem přestali pohrávat s dvojsmysly. Otázkou je, jak to přijmou jejich posluchači a není-li úbytek důrazu přece jen přílišný.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/11