1.6.2013 | Autor: Dan Sywala

BMG (42:01)
Nejprodávanější holandské těleso mělo vždy slabost pro covery. Zdárným příkladem je píseň Running Up That Hill z roku 2003. S původní verzí od Kate Bush je nepochybně nejidentičtější (ve stejném roce vyšla i osobitá verze od Placebo). Within Temptation tomu přidali trochu neomalené symfonické efekty a byl na světě hit, o kterém mnoho fanoušků dodnes neví, že je předělávkou.


Od té doby se kapela pustila do nejrůznějších spoluprácí i mimo rockový žánr, dala prostor žánrovým experimentům, až si nikdo nebyl jist tím, co dalšího přichystá. Odpovědí je aktuální kompilace předělávek současných rádiových hitů. The Q-Music Sessions je krokem aktuálně prodávající kapely k zabavení fanoušky, pro které je další řadovka předčasná a není možné jejich peněženky plenit pouze nahrávkami koncertů a výběrem největších hitů. Nepochybně i tohle přijde a osobně dávám „bestofce” tři až čtyři roky.


Při pohledu na tento titul je na místě otázka: proč se vůbec kapely pouštějí do coverů? Mnoho umělců takhle začíná, přehrávají své oblíbené písně, ale jen vyzrálý autor může s cizí písní adekvátně naložit a buď ji revolučně předělat žánrově, nebo přizpůsobit sobě sama. Within Temptation se vydali právě druhou cestou. Vzali písně, které vehementně vyhrávají v rádiích, autech, domácnostech či na diskotékách a pojali je formou á la Within Temptation. Prvotní šok, především ne-fandů WT střídá navyknutí na neměnný přístup kapely, která tento počin pojala opravdu relaxačně. Chtěla kapela odpočívat a bavit se, nebo to byl nápad vydavatelství zaujmout nemetalové publikum a seznámit se tak s nejprodávanějším holandským titulem? Věřím, že to nebyla pouze pozvánka rádia Q-Music. Covery bývají snadným řešením pro zaběhlá jména nebo startujícím motorem pro neznámé formace, kdy jim oblíbený kanál YouTube a originální předělávka stačí k rychlému skoku kupředu.


Tady to nepochybně tak žhavé nebude. Marketingové aktivity byly v tomto případě spíše symbolické, a pokud zaujmou i nějakého toho nestraníka, bude to pouze příjemný bonus. Základ všech jedenácti písní je stále přítomen, jen jsou zahrané celou skupinou. Výsledek působí živěji a nástroje výrazněji, což je přímý opak k party písním, kdy vše stojí na výrazném elektronickém rytmu nebo hlasu sólového umělce. David Guetta je rázem doprovázen výraznými kytarami, Dirty Dancer od Enriqua Iglesiase působí intelektuálněji než originál a pomalejší kousky jako Let Her Go od Mika Rosenberga si vezme Sharon do úst jako tu nejupřímnější baladu z vlastního pracovního stolu.

Within Temptation si dovolili sáhnout na obrovské spektrum písní, které zrovna letí, ale taky jsou to skladby, které svým autorům přivedly miliony následovníků. Přirozeně se nabízí kritika, že si uřízli až příliš velký krajíc. Proto je potřeba tuto kompilaci brát s lehkostí a nestěžovat si, že Gnarlse Barkleyho přece nejde přezpívat a Lana Del Rey si zakládá na svém výrazovém prostředku, který se z úst Sharon ztrácí. Odpusťte jim to a berte to jako ozvláštnění, které ani nenadchne a snad ani neurazí.

Zlatý hřeb: Don't You Worry Child, Titanium, Let Her Go
Zní to jako: kdyby gotický rock ovládl veškeré rádiové frekvence

Body: