17.6.2002 | Autor: Daniel Vojtíšek

Nonesuch/Warner Music (51:51)
Dříve bývaly visačky nebo nálepky. Ty se ale daly snadno utrhnout nebo strhnout. Čárový kód je v tomto ohledu spolehlivější, protože se vytiskne přímo na tělo produktu. Sotva jsme sestavili čárový kód pro 'alternativní country' (protože ve věku internetu musí nějaká tečka být, píše se také 'alt.country'), Jeffreymu Tweedymu a jeho partě netrvalo moc dlouho, aby nám ukázali, že neosobní infrasnímače čárových kódů jsou sotva k užitku ve světě kumštu.

Nenechte se prosím mýliti tradičními nástroji jako housle a steel kytara. Také se nenechte mýliti popovou melodikou, i když tady budete blíže skutečnosti, než si budete ochotni připustit. Ano prosím: Yankee Hotel Foxtrot je pop pro jedenadvacáté století, podobně jako třeba The Beatles byli popem pro století dvacáté. Akorát se vždycky našlo dost takových, kteří osvědčený model éry minulé rozpatlávali a rozpatlávali, až z něj zbyly jen trosky, narychlo natřené pestrými barvami a opentlené staniolovými řetězy digitálních vymožeností éry nastupující.

I přesto že se snažíme hledět do budoucnosti, je I'm The Man Who Loves You jak vystřižené z období nejplodnějšího jiskření mezi Lennonem a McC. Až do toho kytarového sóla s 'úúú-u' pod ním. Tyhle reminiscence se nezaplašitelné vracejí při refrénu Reservations. Yankee Hotel Foxtrot ale není plagiát. Celé 'hnutí alt.country' mimochodem vzniklo původně z obdivu k minulosti a z návratů. Ale to jen pro pořádek. Rozhodující je totiž Tweedyho schopnost skládat jednoduché písničky (o tom přece pop je) a nesklouznout přitom do prašivých klišé kanonenfutru pro komerční rádia. Samozvaní mudrci popkultury ostatně Tweedymu vyčetli, že album 'nemá jediný hit pro rádia' (více o tom viz v rubrice Ty voe! v pelmelu v tomto čísle R&P).

Důležitou složkou alba jsou texty. Nejsou radostné - David Frickeje ve své recenzi v Rolling Stonu velmi výstižně charakterizoval slovy "[jsou] o přežití po zbláznění a zlomení srdce": odpočítával jsem dny/abych zjistil jak daleko/dojel jsem tmou/s ozvěnami v srdci/zavolat rodině říct jsem ztracen/na chodníku/ne to není v pořádku" (Kamera); musíš se naučit umírat/chceš-li být naživu (War On War); rád bych pozdravil/popely amerických vlajek/a všechno padající listí/plnící nákupní tašky (Ashes Of American Flags); plakali všichni všude v zámoří/a nevidím v tom rozdíl/když je horkov chudých místech dneska v noci/nepůjdu ven a pod tím neosobní hlas radiooperatérky monotónně opakuje Yankee. Hotel. Foxtrot (Poor Places). Pravděpodobně nejsilnější moment celé desky.

Významný podíl na celkové podobě alba měl jeho producent, hlukostřelec Jim O'Rourke, který nahrávky vyzdobil svými nápady. Vytvořil tak vedle Tweedyho mrazivé lyriky další kontrastní prvek k jeho 'jednoduchým' melodiím.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06