15.4.2011 | Autor: Pavel Víšek

Polydor/Universal (49:40)
Jestli se před dvěma roky mluvilo po debutovém albu To Lose My Life… o londýnském triu coby o „nových Joy Division“, svědčilo to spíše o bezradnosti ostrovní kritiky i jejím neustálém hledání senzací. Skupina má post-punk i novovlné syntézátorové plochy z osmdesátých let pod kůží, ale postrádá větší originalitu. Na druhou stranu novinka Ritual působí propracovaněji, nahoru šla souhra a poněkud ubylo i melancholie. Výslednému tvaru deseti skladeb, pod které se kolektivně podepsala celá kapela, určitě pomohl producent Alan Moulder, jenž spolupracoval nejen s mladými pákami jako The Killers, ale i se Smashing Pumpkins a Davidem Gahanem. A třeba právě Turn the Bells trochu připomíná mladší nahrávky Depeche Mode. White Lies zvládli formu a frontman Harry McVeigh má zajímavou barvu hlasu, ale úzký profil zatím představují silnější melodie: z těch zapamatovatelnějších se nabízejí snad jen Strangers a Holy Ghost.

Zlatý hřeb: Strangers
Zní to jako: postpunkový revival

Body: