31.10.2008 | Autor: Petr Bořuta

Shitkatapult (51:38)
Warren Suicide, berlínské duo doprovázené alternativním třetím členem, kreslenou postavičkou Warrenem, chce po dvou letech znovu vzít na temnou projížďku udergroundem budoucnosti. V bočních chodbičkách se ale stroj začíná zasekávat. Drhne.

Electroclash je budoucnost! Teda aspoň podle Warren Suicide, dua, které v roce 2003 vzniklo jako trio v hlavním městě Německa. Jenže e-clash je historie stejně jako třetí člen této formace, který za nevyjasněných okolností opustil kapelu ještě před vydáním debutovky. Cherie a Nackt se minulost snaží inovovat o různé vývrtky a odbočky do jiných stylů. Jsou neefektní i neefektivní, protože už na začátku jejich hloubení se lopatičky rozbijí. Tak třeba hned zkraje, v The Cage, si chtějí vzlétnout k experimentální elektronice, sami si ale křídla přistřihnou formálností. Jedeme dál, beat šlape pořád stejně, BPM se nemění, tak to podpoříme nějakými vyhrávkami okolo. Smyčkovaná kytara, střídání hlasů, patetické smyčce, baladický odér. Těžko říct, kde tímhle nasákli. Snad narychlo naučená pompéznost související s přesunem pod label Shitkatapult? Apparat využívá smyčce často. Jenže nepostaví celou skladbu jen na nich, podpoří je chytrým aranžmá. A nenazve ji Too Old For Suicide. Mám snad litovat přežraného mastodonta v kvádru, který neukočíroval život?

Chřípí jen bolestně zaskučí. Všude to smrdí vypočítaností. Stylovou rozdrobeností, nebo spíš snahou o ní, se stává rukopis nečitelný jako vzkaz načmáraný potmě. Potmě... Temnota písně Warren Suicide z předchozího alba je pryč, naléhavost jak od The Ecstasy of Saint Theresa, jež jsme zažili v kouscích Blow Out The Sun nebo Signal rovněž chybí, a taneční intimita I Know You taky odešla na věčnost. Requiem for a Missing Link, no. Zůstal jen nepovedený kabaret a hraná zvířeckost. Umělé pudy s příčinnou závislostí.

Jiný případ je rytmicky rozlámaná Oh Baby, mraveneček se tentokrát totiž nepolámal a celá obora ví, že i další Good Morning Lord svým metalovým feelingem pobaví. Ambientní šumění Back In 5 Minutes, za které by se v méně kreativnější chvilce nemusel stydět možná ani Fennesz, rovněž napovídá, že druhá půlka z padesáti minut je ve své nápaditosti o něco zdravější, na záchranu reputace to ale ani zdaleka nestačí.

Warren Suicide se naučili ve čtyřech minutách vyprávět komplikovaněji než na předchozí desce The Hello, kde popěvkový refrén často tvořil celou fabuli. S nesložitým beatem sluší dohromady ale spíš prostý děj než bezobsažná sdělení, která si hrají na umění. Na Warren Suicide se před dvěma roky líbil právě postoj – děláme věci, jak je cítíme, moc vám to necpem, jsme prostí a nestydíme se za to. A teď? Při pohledu na primitivní obal jak z windowsáckého malování se zdá, že póza zůstává stejná, jenže disk uvnitř příliš často odhaluje bezúčelně deformovanou formu, a ne obsah.

Zlatý hřeb: Oh Baby
Zní to jako: Pokřivený electroclash

Body: