14.4.2012 | Autor: Jan Simandl

Universal Music (36:29 )
Asi málokdo tušil, že úspěšné album kapely Wanastowi Vjecy Torpédo bude posledním, na kterém se podílela ústřední dvojice Robert Kodym a P.B.Ch. S odchodem druhého jmenovaného ze skupiny v roce 2010 nutně vyvstala otázka, jak to vlastně se skupinou bude dál. Nepočítáme-li zvěsti o ukončení aktivního hraní, tak se většina spekulací zabývala tím, jakým směrem se na nové desce budou staronové „wanastovky“ ubírat. Zda zariskují s nějakými experimenty, jestli se pokusí o nějaký návrat ke kořenům či zda vsadí na osvědčené postupy a to, co se od nich očekává.

Že se nakonec Kodym a spol vydali spíše cestou prověřené klasiky je evidentní hned po prvním poslechu alba. Vcelku dle očekávání se na albu střídají rychlé vypalovačky, pomalé balady i střednětempé rockové kusy, na jaké jsme od kapely zvyklí. Žádné přehnané experimentování rozhodně na Letíme na Wenuši ke slyšení není, jádro alba tvoří spíše zemitější a jednodušší písně. Proti minulým deskám také chybí nějaký ústřední hit, který by měl potenciál udržet se v českém éteru léta.


Úroveň samotných skladeb je dost proměnlivá. Od vysloveně povedených (Letíme na Wenuši, Kulomet, Krew a stopy čarodějných bylin) se posluchač dostane k lehce vyčpělým baladám, které sice nesou dobře čitelný rukopis kapely, ale jedná se jen o variaci na pořád stejné hudební téma (Veronika, Korálky z karneolu). Protipól tvoří v lepším případě bezduché (Elektrický kytaristi), v horším případě nudné a trapně otextované skladby (Sereblity).

Texty, u Wanastowých Vjecí vždy důležité, jsou stejně jako celé album jen průměrné. Rozhodně jim nechybí Kodymův typický nadhled a občas i humor, ale mnohé rádoby vtipné rýmy vyznívají spíše trapně. Pomyslným vrcholem jsou již zmíněné Sereblity.

Návrat zpět k ranějšímu vyznění se tedy v mých očích povedl tak napůl. Letíme na Wenuši určitě není špatné album, zároveň ale také není albem výtečným. Je to kompozice průměrných nápadů a melodií, které většinu fanoušků nezklamou, ale také nic, na co se bude po letech vzpomínat. Zkrátka a dobře profesionálně odvedená práce.

Zlatý Hřeb: Kulomet, Letíme na Wenuši
Zní to jako: obyčejný nenáročný rock

Body: