11.1.2003 | Autor: Antonín Kocábek

Free Dimension (49:15)
Albová dvojka táborských melancholiků rozhodně není nahrávkou na první poslech. Při zběžném vnímání působí až příliš obyčejně - jakoby se stavěla natruc uspěchané době, která často svádí k povrchnosti. Na první poslech jsou totiž Waawe jen další kytarovkou, která zaspala dobu, kdy byly v módě efekty zkreslené, rozvazbené a echované kytary. Jenže o tom právě tahle deska není. Pokud si to připustíte, dobrovolně se ochudíte o další z mnoha kulis, a soustředíte-li se pouze a jen na samotný poslech, začne se vylupovat jedno překvapení za druhým. Teleport do jiných dimenzí. Hudba pro prázdnou místnost se slušnou aparaturou nebo discmana. Tady se nic nepředkládá na talíři pod nos, chce to zapojit vlastní fantazii. Pokus o hledání krásy v přeindustrializovaném světě. Zdánlivě marný boj s větrnými mlýny v podobě zvukových možností elektrické kytary, který se překvapivě často daří vyhrávat. Emotivní konzerva pro ty, kteří ještě nerezignovali na citlivost, a bez cynismu si ještě nepřipadají trapně. Dobrodružné bloudění v labyrintu zvuků. Nápaditý saxofon bourající zažitá schémata o tom, jak by měl znít. Sonické stěny v sousedství folkových motivů. To zajímavější se odehrává až v druhé půli nahrávky, ale ta první působí jako přípravka, bez které se neobejdete. Když jim to dovolíte, repetitivní motivy se pak samy poskládají do pestré mozaiky, která je o to sladší odměnou. Dobrou chuť!




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/12