3.9.2007 | Autor: Daniel Matoušek

Jester Records (47:38)
Lars Pedersen, jediný člověk stojící za projektem When, prodělal za svou hudební kariéru opravdu požehnaný počet proměn. V mladí zpíval s bratrem v popovém duu, dělajícím něco na způsob Jackson 5, potom hrál punk s lokálními kapelami, až se začátkem osmdesátých let vydal na sólovou dráhu. Zpočátku nahrával experimentální hororové desky oblíbené především u domácích norských blackmetalistů, postupně přešel k severskému folku a po deseti letech vydávání desek všude možně se usadil u labelu Jester, kde jako zázrakem radikálně změnil směr k popovějším písničkám dlážděným snad veškerými vlivy, které se v hudbě kdy objevily.
Tak jako pro jeho celou sólovou dráhu i pro novou desku Trippy Happy rozhodně platí, že When je především kolážista. Nalepuje různé věci přímo za sebe a dělá tak z písniček skládačky, které do sebe místy až neuvěřitelně zapadají, i když se to třeba zdá naprosto nelogické. Nebojí se zapracovávat snad vůbec nic, takže střídání beach-boysovské večírkové nálady s kousky arabských lidovek, hudbou z kreslených seriálů nebo hlukem velkoměsta u něj není nic divného.
Stejně jako je kolážista uvnitř písniček, je ale občas i trochu nešťastný kolážista v rámci desky, a právě to je v případě nové nahrávky kámen úrazu. Mezi skvělé a hodně svérázné kousky totiž místy dost zvláštně vmíchá beztvarou pop-rockovou rádiovku nebo tuctový indie-folk, který jde jedním uchem tam a druhým ven.
Tentokrát je takovýchhle odběhnutí až moc. Z celého alba tak nakonec zůstávají v paměti jen tři až čtyři skladby a zbytek působí jako nevýrazná vata kolem. Je to škoda, ale pokud snad někdo vyznává úsloví „dobrého po málu,“ bude pro něj Trippy Happy ideální. To „dobré“ z ní totiž za poslech rozhodně stojí.

Zní to jako: Dvouúrovňová koláž
Zlatý hřeb: Butterflies, Bye Puppy Bye

Body: