25.6.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Alligator/Classic (47:55)
Kytarista, zpěvák a skladatel W.C. Clark je považován za jakéhosi kmotra austinské bluesové scény a mezi jeho přímé žáky se počítají dokonce i bratři Vaughanové (slavnější Stevie Ray s Clarkem dokonce ve svých začátcích nějakou dobu hrál a skladba Cold Shot, jeden z největších Stevieho hitů, je z poloviny Clarkovým dílem). To jen abyste věděli, že nemáte co dělat s jen tak ledajakým ořezávátkem, i když má za sebou pouhá tři sólová alba.
Název tohoto nového nelže. Clarkova hudba je zde přímo esencí texaského blues s příměsí memphiského soulu. Je to hudba plná emocí, aranžérsky bohatá a přitom instrumentálně střídmá. Clarkova sóla jsou stručná, jasná a stylově přímo čítanková. Podstatný podíl na celkovém tvaru alba má všudypřítomný producent a saxofonista Mark 'Kaz' Kazanoff, který se svými The Texas Horns obstaral velmi podstatnou a pro celkový dojem z alba přímo určující složku - řízné dechové partie.
Clark s vynikající kapelou (jejím členem je mj. kytarista Pat Boyack, známý ze svých vlastních sólových projektů) je přesvědčivější v rychlejších, šlapavějších kouscích (takový je mj. i jeho duet s další texaskou hvězdou, zpěvačkou a pianistkou Marciou Bellovou Don't Mess Up A Good Thing). Ty volnější sklouzávají k na můj vkus přílišné 'vyměklosti' (např. How Long Is A Heartache Supposed To Last?), což ale není ani tak chyba headlinera jako spíš produkce.
Jistěže je From Austin With Soul albem do značné míry konzervativním a svým způsobem i zaměnitelným. Můžete jej ale zaměnit jen s těmi opravdu vynikajícími příklady svého žánru. To je, myslím, dostatečná rekomandace. A pokud vám nestačí, ještě jednu přihodím: to album je prostě, jednoduše a bez okolků moc pěkné.



Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06