1.6.2014 | Autor: Michal Husák

San Piego Records (41:37)
Sedmá „oficiálně řadová“ deska fiXy je po všech stránkách v pořádku - proč vyžadovat nějaké speciální efekty a překvapivé zvraty, když kapela dokáže elegantně plout v osvědčeném proudu a zároveň si udržet zdravý náboj a nadhled. Rukopis Márdiho party je už dávno daný, což ale neznamená, že by každá další nahrávka zaváněla stagnací a nastavovanou rutinou.

Co na tom, že asi všichni máme už napořád danou tu NEJ desku z dřívějška, které se nově přicházející přírůstky do diskografie mohou jen sympaticky blížit, takhle to ostatně bývá s většinou dlouhodobě úspěšných skupin. Pro fanouška víceméně příjemný stav „fiXace“ naplňuje i Krásný smutný den: dvanáct písniček s nezaměnitelnou melodikou, dikcí a atmosférou čehosi hladivě melancholického. Samozřejmě lze pod drobnohledem nacházet specifika, například v tom, že toto album i při své výrazové zralosti patří k těm ostřejším a syrověji znějícím. Ovšemže nechybí drobnůstky, které typický zvuk osvěžují (viz hravé zvuky v Caddym). K už tradičním milým jistotám naopak patří vynalézavé výtvarně-technické řešení obalu.

Zlatý hřeb: Kdo se s náma odpoutá
Zní to jako: punk/pop/alt kytarovka s tradičně osobitým rukopisem

Body: