4.9.2004 | Autor: Roman Jireš

Pokud bych chtěl někdy uspořádat minifestival revivalových kapel a přitom potřeboval ušetřit, pozval bych si určitě pražské Votchi. Také jejich druhé album totiž přináší písně více než ovlivněné tvorbou rockových veličin typu Deep Purple, Black Sabbath či Jethro Tull. V některých případech se pak už ani nedá mluvit o ovlivnění, ale přímo opisování, protože například úvodní Change Myself je purplovské Rat Bat Blue jako vyšité!


Mladá kapela hrající hard rock sedmdesátých let možná potěší dnešní čtyřicátníky, kteří mohou získat pocit, že asi jako kluci neposlouchali zase takové sračky. Pokud však sáhnou do své sbírky starých vinylových desek a pustí si nějaké praskající album z hardrockové klasiky, zjistí, že tam je přece jenom více energie a syrově znějících riffů, než na CD Votchi. Jejich tvorba je až nechtěně úsměvná, přestože tu hudbu zjevně cítí a celek drží zejména zásluhou opravdu dobrého zpěváka Marka Hnilici pěkně pohromadě. Před rokem 1989 bych byl z takové desky asi nadšený, dnes si říkám, proč mít reprodukci, když jsou obchody plné dostupných originálů.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/08