8.11.2011 | Autor: Petr Korál

vlastní náklad (46:03)
Rovných dvacet let existující dobřichovické Vosí hnízdo nepatří zrovna mezi nejpilnější včelky – pardon, vosy – zdejší rockové scény. Donedávna mělo na kontě jen dvě alba, přičemž to poslední vyšlo už v roce 1998. Ovšem někdy se skutečně vyplatí nikam nespěchat, neboť novinka Vosohybernace svou kvalitou a hudební zajímavostí poráží obě své předchůdkyně jednoznačně na hlavu. Jak je to možné?
Vosí hnízdo bývalo synonymem takového zvláštně potrhlého, ale v podstatě celkem přímočarého řízného kytarového rock’n’rollu. Nová deska proto udivuje – přesněji řečeno, příjemně překvapuje – v mnoha směrech. Vosohybernace je pojata nesrovnatelně rafinovaněji než starší počiny a soubor se rozhodně nevyhýbá ani častým dobrodružným výpravám do poměrně komplikovaných a svébytně vystavěných hudebních zákoutí. Některé okamžiky – a není jich zas tak málo! – nechávají vzpomenout na geniální excentriky Primus, sem tam probleskne i odkaz novovlnného Pražského výběru.
Ani obsahově už nejde jen o nevážné srandičky a crazy úleťárny, protože část písniček v sobě vzdor přetrvávajícímu různě absurdnímu rozměru ukrývá daleko hlubší podtext. Sečteno a podtrženo: za tuhle desku se Vosí hnízdo v žádném případě stydět nemusí. Naopak!

Zlatý hřeb: UfoWjec, Vosohybernace, Letadlo
Zní to jako: pozdrav skupině Primus z Dobřichovic u Prahy

Body: