Vlastimil Třešňák: Zeměměřič atd.
30.6.2010 | Autor: Petr Korál
Galén (73:52 & 74:02)
Dost možná nejzásadnější album českého folku 70. let (původně vyšlo ve Švédsku v roce 1979) dostalo novou, vpravdě luxusní digipackovou podobu, především se však objevuje v rozšířené dvojdiskové verzi. A tak vedle dříve zveřejněného materiálu (už reedice z roku 1997 obsahovala tři bonusové písně) tu najdete i řadu snímků, které dosud oficiálně nevyšly. Nebo přesněji řečeno: většinou vyšly, ale v jiné verzi. Třešňák totiž repertoár Zeměměřiče v roce 1978 natočil hned dvakrát – v únoru a posléze v květnu (druhá nahrávka se pak stala základem už zmíněné legendární exilové LP desky). Tady se objevují téměř kompletní záznamy obou písničkářových návštěv „bytového studia“ zvukaře Robina Hájka. A skladby Nedokončená, Poslední večeře a Balada o zadýchaných očích kulhavého posunovače vycházejí vůbec poprvé.
Asi nikdo ve svých písních nedokázal reflektovat šeď a beznaděj normalizačních časů tak sugestivně a autenticky jako Třešňák. Nebo tak syrovým a přitom bytostně poetickým způsobem zobrazit tehdejší Prahu, popřípadě přímo Karlín, kde autor žil. Třešňák byl (a je) naprostý kytarový samorost, jehož zhudebněné verše pomyslně šlehají jako bič v rukou neúprosného žokeje a bez slitování bodají do slabin. Z toho, co Zeměměřič obsahuje, mrazí i po tolika letech.
Zlatý hřeb: Finský nůž, Zeměměřič, Madam Praha
Zní to jako: krutě realistické zrcadlo nastavené prašivé době
Body: