11.7.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Také to máte tak, že od svých největších oblíbenců kupujete každý další počin, ale po čase se zase vracíte k ověřeným elpíčkům ze "zlatého období" a na "novinky" padá prach? U Mišíka tenhle model už naštěstí neplatí. Nůž na hrdle bylo zatraceně dobré album a právem se uhnízdilo vedle Etc...2 a věřme, že v budoucnu se budeme často vracet i ke "Strojům".


Desku už píseň po písni podrobně probral kolega Ilja v rozhovoru v březnovém čísle Rock&Popu, dodejme tedy jen celkový dojem. Až na několik zpestřujících schválností (např. nechtěný cow-punk Vedle) převládají dvě polohy. Bluesrock á la Etc... i s několika jazzrockovými názvuky a typické "mišíkovské" baladično nad citlivě a se skutečným pochopením zhudebněnou poezií (nádherně mrazivá melancholie Hrabětovy Kdybych měl umřít, Holanova Nad usínající milovanou). Kováři se drží svého kladiva, muzikanti svého instrumentu (nebo jak je to s tím ševcem) a vše je, jak má být. Trošku se stýská jen po Nejezchlebových cellových vyhrávkách. Klasika od "klasiků".

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06