31.12.2009 | Autor: Leoš Kofroň

EMI (59:51)
Podtitul jako vypůjčený z béčkových akčních filmů jistě svádí k jízlivým reakcím typu: Rychle pryč! či Zachraň se, kdo můžeš… Nebuďme však zbytečně příliš zaujatí. Vítězslav Vávra, pro mnohé jeden z představitelů normalizačního popu, pouze se pokouší ještě jednou chviličku přiživit na své někdejší popularitě z osmdesátých let, proto „aktuálně“ přezpíval většinu svých někdejších hitů a ještě jako bonus přidal novinku Už se nebudu ptát, kde jeho hlas, prohnán přes mašinky, dokonce je „moderně“ zkreslen. Snad kromě Dívek z diskoték tu opravdu najdeme všechny ostatní Vávrovy kdysi populární dívky a holky - tu citronovu i z heřmánkové návsi či gymplu, Glorii i správné holky, co se hlásí. Už tehdy většina textů otravovala svojí banálností (pod řadou z nich je podepsán režimní básník Václav Hons), což nyní, s odstupem let, vynikne o to průkazněji. Na milost lze snad vzít některé melodie (většina z pera Petra Hanniga), jež jsou docela snesitelné i dnes. Těm zas ale ublížilo uměle kolovrátkové aranžmá na computeru Jindřicha Parmy, který se obešel i bez živých bicích, takže Vávrův přívlastek „zpívající bubeník“ zde vlastně postrádá opodstatnění. Lepší by bylo nechat vše v původním znění, jenomže co s tím, když tyto Vávrovy best of výběry už několikrát na cédečku vyšly…

Zlatý hřeb: Konec prázdnin, Holky z gymplu
Zní to jako: Ohlasy písní normalizačních

Body: