3.10.2010 | Autor: Petr Korál

Papagájův hlasatel records (40:27)
Čekat od svitavských Vision Days nějaké opravdu kardinální hudební překvapení, respektive něco zásadně jiného, než co dosud hráli, by bylo stejně pošetilé jako čekat, že Slunce se začne otáčet kolem Země. Dalo by se to vyjádřit třeba i nespočetněkrát použitým sloganem Do třetice všeho dobrého: stejně jako na zdařilých předcházejících deskách Na háku (2006) a Proti srsti (2008) totiž Vision Days nenabízejí nic víc a nic míň než sice vcelku standardní, ale zároveň proklatě dobře vymyšlený a zrealizovaný punk.
Rychlý a nesmlouvavý punk, dlužno jedním dechem dodat (i když ani na této nahrávce nescházejí občasné odlehčené skapunkové momenty). Neméně břitké je ale jako vždy i myšlenkové poselství prakticky všech písní. Texty nekompromisně tnou do živého – občas trošku naivně nebo až příliš přímočaře (větší odstup a pohled na daná témata z trošku jiné, jako by vzdálenější perspektivy by nezaškodily), ale tohle je prostě punk, a nikoliv nedělní chvilka poezie...

Zlatý hřeb: Pogo a provokace, Groteska, Ironie
Zní to jako: velmi poctivě a dobře odvedený punk rock


Body: