Virgin Steele: The Book Of Burning / Hymns To Victory
29.3.2002 | Autor: Radek Dobáš
Noise Records / M.A.B. (73:34 / 78:23)
Průkopníci 'opravdového metalu', američtí Virgin Steele, vyrukovali zkraje tohoto roku se dvěma kolekcemi, které nelze nazvat řadovými alby, ale také se nejedná o klasická 'best of'. No posuďte sami.
Kapela vznikla roku 1982, ale její nejslavnější období začíná až roku 1985, kdy se k zakládajícímu členovi, zpěvákovi a klávesistovi Davidovi DeFeisovi, přidává kytarista Edward Pursino a kapela vydává album Noble Savage. Jenže už před tímto albem vydali Virgin Steele dvě dlouhohrající desky a dvě EP. Ty však nejsou mezi nejširším posluchačstvem příliš známé a jsou velice těžko dostupné. A tak kapela při příležitosti svých dvacátých narozenin zpřístupnila to dle jejich názoru nejlepší z dob před Noble Savage. Ale jako by toho nebylo dost, rozhodli se Virgin Steele jednak zapátrat v paměti a najít pár kousků, které za dlouhou historii kapely z různých důvodů nikdy nespatřily světlo světa, a jednak přidat pár zcela nových písní. Všechny kousky dostaly nový moderní kabát, protože je kapela z větší či menší části znova nahrála, k některým pak přidala nové pasáže, jiné dokončila. Pokud posluchač není opravdový znalec tvorby skupiny, bez pomoci doprovodných informací původ písní nepozná. I když, přece jen se mi zdá, že staré kousky zní svěžeji, neopotřebovaně. Nový, tvrdší kabát dodal tradičně klenutým melodiím na naléhavosti. Takové kousky jako Don't Say Goodbye, nebo Children Of The Storm neztratily nic na modernosti ani po téměř dvaceti letech. A pokud by David DeFeis zmrzlé Sněhurce zazpíval třeba kousek s názvem I Am The One, kterýse původně objevil na jednom z raných EP, roztála by jistojistě i bez polibku. Vedle toho však zejména zcela nové písně, konkrétně třeba Rain Of Fire nebo Hellfire Woman, zní už unaveněji. No, ten, kdo četl Tři mušketýry po dvaceti letech, to asi pochopí (jak to? - pozn.ed.).
To na Hymns Of Victory dříve vydané skladby převažují. Ale i tak posluchač dostává jakousi 'přidanou hodnotu'. Všechny skladby kolekce, která mapuje historii kapely od desky Noble Savage, byly totiž nějakým způsobem upraveny nebo vydány v dříve neznámé podobě. V případě písně Crown Of Glory je to třeba jiný mix, The Spirit Of Steele se objevuje v akustické verzi. Album obsahuje rovněž dvě dříve nevydané skladby, a sice píseň Saturday Night, která se nedostala na album Noble Savage, a kousek The Mists Of Avalon, která se měla objevit jako bonus na Age Of Consent. Tím ovšem Virgin Steele zabíjejí dvě mouchy jednou ranou. Album totiž může oslovit jednak posluchače, který by rád vlastnil pár pecek kapely, ale kupovat všechna řadová alba se mu nechce (na albu se objevují písně ze sedmi z nich), zároveň ale si jej nenechá ujít ani žádný opravdový fanda kapely, už jen proto, aby jeho sbírka byla kompletní. No, tento marketingový tah ale rozhodně není nic nového pod sluncem.
časopis Rock&Pop 2002/03