4.7.2011 | Autor: Petr Korál

Citadela Rec. (45:20)
Obsah nového alba Viléma Čoka a jeho doprovodné formace Bypass by se dal shrnout třeba všeříkajícím sloganem „no samples, only rock’n’roll“. Námluvy s rádoby progresivním zvukem (příznačné zejména pro předminulou desku Běž pro ty šproty) jsou definitivně minulostí a na Živé vodě vás čeká pouze živá muzika, přesněji řečeno vskutku plnokrevný rockec.
Nezaměnitelně „hýkající“ zpěvák jako by se částečně vrátil až někam do 90. let, kdy na zdejších pódiích řádil se skupinou Delirium. A nejen to: některé zde přítomné písně jsou přímo nebývale nabroušené. Takhle tvrdě a jedovatě, doslova „hard & heavy“, Čok zřejmě ještě nikdy nezněl! Naprostá většina skladeb má vskutku parádní říz a zároveň též náležitě nosné, nenuceně chytlavé melodie.
Naopak textově lze převážně i nadále mluvit o „typických čokovinách“. Samozřejmě, že Vilém není a nikdy nebyl žádný velký poeta, ale jeho smysl pro potrhlý humor místy opravdu pobaví (Mrkev nesmí zemřít, Řekni dítě, chlebu stop! nebo Dokonalá žena). Trochu překvapuje dvěma v podstatě politickými záležitostmi: Nepotrestaný je mimořádně nasraný vzkaz dnešním mocným v tomto státě a z podobného soudku si Čok přihýbá i v písni Sentimentální – jako by se ve svých padesáti znovu stával punkovým rebelem.
Jediné, co se tu vysloveně nepovedlo, je jemně pojatá skladba Zachraňte Ježíška. Ať už svým tuctovým, zcela nevýrazným melodickým nápadem, nebo hypernaivním, byť upřímně myšleným poselstvím v duchu „braňme našeho Ježíška vůči cizáckému Santa Klausovi“.

Zlatý hřeb: Mrkev nesmí zemřít, Dolů to bolí
Zní to jako: Vilém Čok v dlouho nevídané formě

Body: