1.11.2008 | Autor: Petr Bořuta

Kompakt (156:34)
Kolínský label Kompakt specializující se na minimal techno a tech house slaví patnáct let od založení a kompilace Kompakt Total 9 je dortem, ve kterém se sešly nejlepší nové ingredience uplynulého roku. Jak kloužou do bříška jednotlivě? A jaký je celkový dojem, jde o neobyčejný chuťový prožitek?

Disko jako nový prvek minimalu? Berte všemi deseti

V srpnu vydaný dvojdisk není jen dortem na oslavu narozenin labelu, je i svíčkou s pořadovým číslem devět zapíchnutou v části, která je ozdobena zlatým písmem Total. Total je každoroční kompilací mapující výrobu kolínského závodu a, nutno dodat, také v podstatě výběr toho nejlepšího, co je Německo (a možná i Evropa) v daném stylovém rozpětí schopno (schopna) zplodit.
Devítku otevírá No Thanks For The Add Justuse Köhnckeho a ostřílený mazák uvádí tuhle kompilaci na pravou míru. Nezdržujme to – rovnou do světel reflektorů. Naprosto brilantním způsobem pojí minimal, abstraktní zvukové plochy i lounge, ale něco málo si odnáší ještě z přešlapování v backstage – tréma je step a africké bubnování dohromady. Zní to skvěle. Tak a mohli bychom skončit. Vynikající track totiž do značné míry popsal zvuk následujících sto padesáti minut. Dělám si srandu, zabalit to hned po prvním tracku by bylo hodně velkou chybou, jakkoliv je Köhnckův styl popisný, přesto svěží a výstižný. Třeba následující DJ Koze se ale do předcházející kostky nevešel – jazz, funky, skřeky, klauni, v pozadí šlapající beat, opuštěné houpačky a vláček, který jede do Neverlandu. Hypno atmosféra navozena a další song opět vyčnívá z řady. Na začátku pro minimal klasický temný zvuk, který rozbije ženský vokál a... disko jak vyšité! Že by tím autor Jürgen Paape, spoluzakladatel kolínského impéria, chtěl naznačit směřování svého labelu? Nevermind, Disco, Come Into My Life!

Ambient, co studí

Kytara, netypický nástroj pro minimalisty? Tak pak se žokeji Kompaktu, obzvlášť na disku jedna, vymykají. Duo Supermayer jakož i jeho polovina Superpitcher je ale v trochu slabší formě, zdá se. Vysoko nasazenou laťku vůbec závěr prvního alba trochu strhává. I když se na první poslech zdá, že s náladou pracuje do ambientní vany uložený konec výjimečně, z postupného přikládání do ohně se vám ve výsledku místo euforického stavu dostaví jen točehlav. Opravdovým klenotem, který je ale sluchovodům napoprvé skryt, je tak jen With Wings. Okřídlený polštář, rozjímání nad stavem věcí, tekoucí voda do sklenice, co stojí na hraně a nikdy se nepřevrhne. Klavírní smyčka si vás omotá a snesitelná úžasná lehkost bytí putuje až k Jonasu Beringovi. A zase je tu kytara – samozřejmě, že láska se opakuje minimalisticky, v pravidelné periodě. Track se jmenuje I Can't Stop Loving You. Slaninka, vejce, sýr i šunčička? Nezdravé chutě, co si zkrátka nemůžete odepřít? You Can't Stop Loving It.

Existenciální pojetí minimalu? Nejlepší

Gui Boratto. Pokud jste slyšeli Chromophobiu, desku z minulého roku, možná budete překvapeni, jeho singly jsou totiž dost odlišné. Krásný bordel staveniště a zákruty jsou pryč, architektonické schopnosti zůstaly. Předtím Gehry nebo Niemeyer, teď beton, ocel, sklo, kostka, narativní linka. Co máte radši je na vás.
Druhý disk nepřekvapí na první poslech, chce vaši častější přítomnost. Time Is Over oslavuje devadesátky, Tulipa vrhne na rozparáděnou Ibizu, Geduld je celý o smyčkovaném klavíru... Takhle se dá pokračovat věčně. Ano, věčně. Desetiminutový opus Everlasting Dub. Tlukot lidského srdce, civilizační kvas, věčné přelévání historie v současnost. Teď už je minulost, ale tenhle zvuk třímá pochodeň věčnosti. Úsvit nové generace?
Pripjať, padesát let po jaderné katastrofě. Zničené hodnoty, xylofon je záblesk naděje. Naivní. Obloha vymetená, jen barvy po ní rozlité mají chemickou příchuť, slunce trochu fosforeskuje a v nadhlavníku ti nevratně poškodí oči. Ze zámotků se líhnou radioaktivní. Úsvit nové (de)generace? Another Day Acid, odpovídají SCSI-9.

Dokonalý koncept

Úhledný obal vyvedený rovněž v minimalovém principu (skutečně dotažený koncept) skrývá různé chutě. Šampaňské nejbohatších i rozlité pivo nuzáka. Dvaadvacet písní, sto padesát minut, dvě CD citlivé anestézie, slanost i sladkost, hořkost i kyselost, na téhle originalitě a nečekaných kombinacích by si degustátoři pochutnali. Uvařil Kompakt někdy něco nevýrazného, připáleného nebo naopak nedovařeného? Pár takových jednotlivin se sice na Total 9 mihne, celek ale působí jako vybraná lahůdka. Ať už jde o postupy zavedených a stále skvěle promazaných mistrů (Gui Boratto, SCSI-9, Thomas Fehlmann) či mladých slibných progresivních kuchtíků (Maxime Dangles, Partial Arts), německá značka šlape dál precizně. Nabízí dva totálně kompaktní kompaktní disky. Kompakt!

Zlatý hřeb: Everlasting Dub
Zní to jako: Minimal techno obohacené o exotické chutě

Body: