12.11.2003 | Autor: Tomáš S. Polívka

Blue Note/EMI (63:43)
"Legendární umělec u legendární firmy," komentovala světová periodika přestup Vana Morrisona od Universalu ke kultovnímu jazzovému labelu Blue Note. A že prý to v katalogu Blue Note Van Morrisonovi velmi sluší. Jenže to jsou jen propagační řečičky, protože Van Morrisonovi to slušelo vždy a všude. Nikdy se nenechal marketingovými triky vyvést z konceptu a než aby se podřizoval trhu, prosadil svou jinak. Zájemci o dějiny pop music vědí, že ze znechucení nad praktikami šoubyznysu už v 60. letech raději rozpustil svoji úspěšnou kapelu Them a když měl pocit, že první sólové album by ho mohlo popostrčit do stejných končin, raději ho odmítl vydat. Na aktuálním disku o tom má dokonce vtipnou písničku Goldfish Bowl: "Nemám žádnej hitovej singl/nemám žádnou TV šou, tak mi řekni, proč bych měl žít v tý skleněný kouli pro zlatou rybku..." Morrison je prostě poctivý irský samorost, se kterým zaplaťpámbu nehne vůbec nic. Opět si svým tempem brouzdá od obvyklých bluesovek se soulovou korunkou, čarokrásných balad s vůní starých dobrých časů (Once In A Blue Moon), až po odvázané rockabilly (mimochodem "vytvořené" úpravou a přetextováním klasiky bluesmana "Lightnin'" Hopkinse Stop Drinking). Střihl si i tradicionál o Špitálu svatého Jakuba. A je hodně, hodně v pohodě.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11