9.12.2002 | Autor: Antonín Kocábek

G Parrot (60:38)
Ve skupině V.R.M. se sešly samé výrazné individuality a hned z prvního poslechu jejich debutu je to jasně patrné. Ústředním motorem je pochopitelně Vladimír Václavek, ale netroufám si odhadnout, jak by to dopadlo bez výrazného vkladu zbývajících spoluhráčů, protože stagnace téměř všech aktuálních projektů slavných jmen tzv. brněnské alternativní scény je veřejným tajemstvím. Obzvláště Dvořáček se svým bubnováním, úžasnými vokály a stylovým záběrem od jazzu přes Druhou trávu až po nájemné bubnování na studiových nahrávkách popových loutek, který je schopen během několika momentů přejít od jazzového ševelení k lámaným tanečním rytmům, posouvá minimalistický kytarový základdo oblastí, kam se dosud Václavek sám neodvážil. Hojně diskutovanou kapitolou u V.R.M. jsou texty, mnohem konkrétnější a realističtější než dřív; mnozí navíc nevydýchávají, že krom vytracení se jisté tajuplnosti a provokací fantazie zazní i skladba Ještě jsem se nenarodil, plná vulgarismů. Protagonisté si tu zkrátka jen hrají hru na písně o umírání a dětství a nesnaží se objevit a předat něco hlubokého (citace z bookletu), takže velkou měrou záleží na rozpoložení posluchačově - nahrávka může vcelku působit jak příjemně relaxačně, tak i dojmem značně monotónním a uspávajícím. A nebo jinak - je jen na vás, zda na tuto hru přistoupíte. Svoboda volby je totiž ve spojení s touhle deskou velmi důležité slovní spojení.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/11