16.2.2005 | Autor: Jan Šída

Cecek Records (40:27 min.)
Melody punkrockový Volant patří mezi velezkušené soubory. Na kapelu můžete už léta narážet na kdejakém letním festivalu, vidět v leckterém hospodském sálu či sklepním rockovém klubu. Táhne se za ní velice slušná masa příznivců, někdy až doslova sebeobětujících vlastní ego. Však si stačí na bookletu přečíst ohlasy typu - Ahoj broučku moc bi sem chtěla stebou spat (Míla 16 let). No řekněte, není ten Volant populární?
Posloucháte-li novinkové CD, nelze se ubránit otázce - může se hudba těchto srandistů vlastně ještě nějak vyvíjet? Volant totiž patří mezi soubory, které mají velice dobře zmáknutý určitý mustr, který více či méně kolovrátkově opakuje. To není výtka, pouze holý fakt. Z takové výhody může být totiž rázem negativum, dotyčná skupina pak nedokáže už nic jiného zahrát. Volant? Snaží se vymanit se z klišé. Někde se mu to daří více, jinde méně. K dobru mu lze určitě přičíst zvuk saxofonu, protože každý nástroj, který nepatří do tria kytara, basa, bicí, přinese do soundu určité oživení. A to je v podobné muzice sakra potřeba. Stejně jako něžný dívčí vokálek v pozadí (dobře kontrastuje s chlapáckým halekáním). Síla Volantu však tkví v živých vystoupeních.
Jejich pódiové show táhne celkový výraz kapely neuvěřitelně kupředu, což na disku zákonitě chybí. Stejně jako Melichovo "startování motorky" (tuhle frontmanovu manýru musíte prostě vidět, to se ani nedá popsat). Atmosféru live vystoupení přenesla kapela do drážek kompaktu jen částečně, byť dělala co mohla. Přesto má na albu silné momenty - například Balada o ruských vlašťovkách nebo Sváťa Šváb je anarchista jsou velice povedené kousky.
Pozitiva bezpochyby převažují. Deska udělá nabeton radost nejen skalním fans, ale také lidem, kteří mají rádi jednoduchou melodickou hudbu pro pobavení. Dočkají se jí vrchovatě.


Body: