28.3.2008 | Autor: Leoš Kofroň

Supraphon (76:08)
Osud Viktora Sodomy lze uvádět jako instruktážní příklad na téma „konec rockerů v Čechách“. A za názornou pomůcku může posloužit právě tato deska. Prvních sedmero skladeb pochází ze zpěvákových začátků ze skupinou The Matadors a přestože jde o datově nejstarší nahrávky (1967-69), zub času na nich zapracoval nejméně. Dodnes zaujmou nefalšovanou energií i napětím a zajímavě zbarvený Sodomův hlas v nich evidentně našel své nejlepší uplatnění. Za zmínku určitě stojí i to, jak jistě se vypořádal s převzatým repertoárem - blues Im So Lonesome od Johna Mayalla, či známou rockovou vypalovačkou Hush. Právě po této písní však následuje ostrý střih v podobě archaického velkoorchestrálního hitu Haló, děťátko! a z nudné šedi zbývajících nahrávek může vytrhnout snad jen připomenutí několika kolovrátkových bubble gumových hitů ze zpěvákova komerčně nejúspěšnějšího období spolupráce s Františkem Ringo Čechem (Žárlivý kakadu, Parní stroj, Tygr z Indie, Až mi bude sto), jejichž hlupoučká naivita s léty získala nechtěný půvab. Nicméně osobitému zpěváku s rockovým cítěním právě tehdy začalo definitivně odzvánět...

Zlatá hřeb: Get Down From The Tree, Zlatý důl
Zní to jako: Vzpomínka na rockové stopy dávno sněhem zaváté

Body: