21.12.2001 | Autor: Hynek Dedecius

Jazzanova Compost Records/Panther (50:16)
Všimli jste si, že Janet Jackson má ve svých klipech vždy přišitý hezký úsměv? A často se děj videa odehrává na menší párty u někoho doma, krásní přítomní působí spokojeně, louskají prsty a houpou se do rytmu.

Londýňan Victor Davies se sice asi neúčastnil, avšak i jeho deska vlastní podobný náboj. Místo r'n'b sice balancuje mezi folkem, latinou cvrnklým jazzem až místy i soulem, ale zůstává identicky zaláskovaný, bezstarostný a pozitivní a tutéž atmosféru přenáší na posluchače. Oddychová, nenáročná záležitost. Se zvukem lehkým jako pírko produkuje to nejpopovější, co mé uši od Compostu pochytily, a přesto se netiskne k trapnosti. Victoru Daviesovi vězí v CV povolání písničkář - hlas čistý jako luční bystřina a prsty vycvičené. Jako všestranný, ovšem z 'klasické' školy vzešlý skladatel a muzikant (vše napsal, produkoval, odehrál kytary, baskytaru, klávesy, perkuse) vytváří kostry písní s trsátkem a záleží už na jeho dalším zvážení, zda skladby ponořit do latinských perkusí a švihu (jak compostovské!), jazzového bujónu (saxofony, flétny), obojího, anebo zda je ponechat v 'sedíme u ohníčku v Hyde parku' jednoduchosti. Rozhoduje se střídavě, nic neprotahuje, neexperimentuje, neruší a je přesvědčivý, milý, instrumentálně vyspělý, nadčasový, přijatelný pro všechny generace. Zůstává jen na nás, zda tento výčet chápat jako soupis vlastností dobrých nebo špatných.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12