24.9.2007 | Autor: Josef Rauvolf

RCA/Sony BMG (51:56)
Guns n´ Roses jsou v původní sestavě asi skutečně navždy pohřbeni, což jen více uvolňuje ruce Slashovi a dalším, aby si to v sametové bouchačce pořádně užili. A již úvodní Let It Roll naznačuje, jak to bude vypadat: odpíchnutý rock, žádné velké experimenty, ale sázky na klasiku, a to včetně všech možných klišé. Příklad? Budeme-li se držet první písničky, je to třeba Slashovo sólo, přesně takové, jaké bychom čekali. Ani v dalších skladbách, třeba v třetí, Get Out The Door, nám Velvet Revolver nenabízí nějaké novinky, pouze nevzrušivé kytarové riffy a rádoby chytlavý refrén. Píseň She Builds Quick Machines by ráda byla hutnou přesilovkou, vše ale srazí líbivá střední část, a tak bychom mohli pokračovat skladbu po skladbě. Všechny jsou šikovně míchány, od (a pro) každého něco – tvrdé, ale tak akorát, aby neděsily, podbízivé, ale zase ne tak moc, aby neodradily pravověrné rockery. Většinou ale podobné pokusy desek pro celou rodinu, otce, tloustnoucího bigbíťáka, matku, co má ráda dojáky a syna rebela nefungují. A to je i případ alba se silným názvem. Té svobody v něm ale moc není.

Zlatý hřeb: For A Brother
Zní to jako: kdyby se Guns n´ Roses prohodili s Backstreet Boys

Body: