17.1.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

"Já se prostě nezměním," říká o své skladatelské činnosti Miroslav Wanek. Nové album jeho slova potvrzuje. Ačkoliv se Už jsme doma evidentně o změnu pokoušeli (odchod saxofonisty, 11 hostů ve studiu), na celkovém zvuku kapely se to příliš nepodepsalo. Což však nic nemění na tom, že Rybí tuk je povedené album. Z každé skladby číší jak jistota a zkušenost muzikantů, tak Wankův mimořádný cit pro kompozici a aranžmá. Nečekané změny tempa, překvapivé melodické skoky, punková přímočarost, to vše zahrané tak precizně, až z toho leckdy jde mráz po zádech. Těmito devizami uchvacují Už jsme doma publikum po celém světě. Na Rybím tuku navíc vše podbarvuje pětičlenný sbor, rozsáhlá dechová sekce a housle Martina Zbrožka. Hosté by jistě mohli dostat více prostoru, Wanek si však při skládání byl vědom faktu, že vše musí být hratelné i naživo v pouze čtyřčlenné sestavě.


Stejně záhadným a neproniknutelným způsobem, jakým vzniká ve Wankově dílně hudba, kují se v ní i texty. Rozhodně se nepokoušejte vnímat muziku a slova zároveň, mohla by se vám totiž zatočit hlava. Wankovy slovní šněrovačky a hříčky odhalíte až po otevření bookletu (opět překrásně vyzdobeného Martinem Velíškem) a ponoření se do nich. Až tak učiníte, nejspíš dojdete k tomu, že je přeci jen dobře, že určité věci se prostě nemění.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01