11.8.2004 | Autor: Petr Hanzel

Sonar Kollektiv/Panther (44:56)
Na německé scéně to žije. Toto album budiž toho důkazem. Jestli mi v poslední době na elektronické/taneční scéně něco začínalo vadit, bylo to především to, že tvorba spousty jejích zástupců v sobě jaksi splývá. To Umod (alias Domu) nikoliv.


Přesto, že nepřichází s ničím novým, má jeho hudba neokoukanou tvář. Domu nerespektuje čistokrevnost žádného z žánru, kterým jeho hudba postupem nasákla (hip-hop, jungle, Detroit techno, latina, jazz, funk). Neustále přelévá jeden styl do druhého. Začne třeba odlehčeným old school electrem, (Rest With You), na které naváže povedeným abstraktním hip-hopem (Still Afraid). Pokračuje rozkošně neučesanými zlámanými beaty (Tromboline), uvolněným downtempem (All In My Mind) a oprsklým, přímočarým housem (Cowboy Lovin). Následuje další hip-hopem líznutá věc On The Down Low, která zlehýnka připomíná výtvory komerčnějších bratříčků The Wiseguys. Další part, opět v rovném 4/4 beatu, je navzdory názvu (Just4funksake) vším, jen ne funkem. V atmosféricky začínající Love Devine se Domu opět vrací k zpřelámaným rytmům. V předposlední, ne-příliš výrazné Farade uklidníte smysly, abyste si mohli pořádně vychutnat groteskní závěr celé pestrobarevné přehlídky - What a Melody, jež je celá sestavená z legračně pípavých zvuků, ve kterých se tolik vyžíval nezapomenutelný frantík Mr. Oizo.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/08