22.5.2002 | Autor: michal nanoru

Klein Rec/Panther (50:22)
Vida ji, potvoru! Zalezlá mezi podupávajícím stádem nudných polystyrenových kuliček k výplni prostoru mezi těžšími předměty hudební spotřeby, dobrá deska! Tento nepojištěný zájezd s otevřeným koncem sice taky směřuje někam do jazzy downtempové noci pro náměsíčné digitální snílky a ty, kteří rádi používají klišé o traccích jako soundtracku k imaginárnímu filmečku. Jenže tyhle kecy naroubujete na cokoli krom Bohouše Josefa a tak jsme zase tam, kde jsme byli. U vídeňské kavárenské kliky, která nepamatuje Freuda a jeho sekretářku Milenu Jesenskou a přesto si přezdívá Vienna Scientists. Recku na jejich kompilaci najdete v čísle 8/2001. Ok, UKO (Jürgen Nussbaum + hostující vokalistka Tania Saedi) jsou mnohem víc analogově electro a do nu breaks, než jejich nudně bezvýrazná sacherová scéna nekonfliktního lounge hlazení a šimrání za uchem. Tania v místním hitu Automatic s koketní razancí zasahuje do manuálu 'Jak udělat skvělou písničku s nu breaks spodkem a echt popovým vokálem a nepadnout přitom do bláta jak Kleník s Rolins'. Měla by dostat několik kapitol. Pollo, Channeled i Smile klidně mohl vyloudit Howie B a Tioman je jedna z mála instrumentálních skladeb, u kterých nemám pocit, že jí někdo odmontoval všechna čtyři kola a ještě nacpal do vejfuku shnilej banán. V půlce alba sice začne beatů a nápadů ubývat, ale UKO na drbátko občas drsně zatlačí, vám se zježí štětiny a zpozorníte. Dobře vám tak. A jim taky.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05