11.1.2003 | Autor: Leoš Kofroň

Indies Records (64:43 & 64:41)
Petr Váša je typický solitér. Jeho potřeba posouvat hranice vlastního uměleckého sebevyjadřování dál a jinam je proto přirozená a nelíčená. Přešlapovat chvilku na místě by pro něj samotného zjevně představovalo mnohem větší zklamání, než se třeba vypravit úplně mylným směrem.

Mám před sebou výpravný stostránkový booklet s kompletním libretem jeho autobiografickými střípky vzpomínek a zážitků poznamenané punkové opery SSSS... o čtyřech jednáních nazvaných Samota, Sláva, Smrt a Spása. Pohříchu je mi konstatovat, že těmito pojmy je v podstatě řečeno vše rozhodující a prokousá-li se posluchač nekonečným vodopádem v dadaistických řetězcích vršených slov, kterými je po dobu jejich téměř stotřicetiminutového propojení s hudebním doprovodem bombardován, nejspíš se mu už nezjeví žádná další nová či nečekaná informace.

Váša se tentokrát zakousl do příliš velkého krajíce, který se zdá být jen těžko stravitelný. Asi tímto projektem hodlal popojít o mílový krok kupředu, chtěl oslovit, provokovat, jitřit emoce a paradoxně pouze unavuje a nudí.

Vztekle posměšná dikce, pohrávání si s melodií a rytmem slov, sssymbolické zdůrazňování sssykavek, drmolení, kvílení, mručení, pleskání a další podobné vyjadřovací prostředky - tohle všechno od něj známe už z dřívějška. Co však nemile překvapí, že tentokrát se někam vytratila jeho příslovečná energie a co se týká muziky, ta je zde evidentně jenom okrajovou a hodně nezajímavou záležitostí (ostatně dílko bylo původně zamýšleno jako divadlní hra).

Pro mě osobně veliké zklamání, ale nikomu samozřejmě nechci ubírat právo na jeho hledačství. Třeba to pro Vášu představovalo nezbytnou etapu na cestě k zas něčemu skvostnému. Uvidíme příště...




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/12