9.12.2003 | Autor: Michal Husák

SPV (45:05)
Návrat "starého" Törru byl pro Vlastu Henycha dlouho nanejvýš otázkou ze zvídavých interview, težko říct, nakolik nepříjemnou. Nakonec ale relativní úspěch starověkých reedic Gallery a tehdy opravdu docela zapeklité personální škatulata na scéně přivedla zpět ke spolupráci původní jádro Henych - Hereš. Zde máme výsledek.
Made In Hell je a není starý Törr. Atmosféra staré blackové školy je zpátky, snad až nečekaně věrně. Na zvuku se v tom nejlepším smyslu podepsala současná technologie, jak se nechal slyšet Ota Hereš, deska je "zlá" snad ještě víc než kapela doufala. Zaplať pámbu (eh...) za jistou dávku nadsázky, která je z celkového konceptu cítit. Největší kabaret (žel podle všeho neúmyslný) je skladba Rigor Mortis. Herešem zpívaný refrén valí s téměř "insaniovskou" náladou v zádech, Big Boss hostující ve slokách by ovšem asi přece jen měl (navzdory výhradám, které se na něj před lety snesly) zpívat anglicky. Oč působivější je jeho projev v Root, tím víc jsou sporné jsou jeho letošní příspěvky pro Törr a Asgard. Na druhou stranu v bonusové Sympathy For The Devil zní Velký šéf víc než suverénně.
Současný Törr je samozřejmě velmi stylizovaná, vlastně tak nějak "žánrová" záležitost. Jako takovou je třeba desku vnímat. Povedla se, myslím, že pánové H + H, podpořeni novým bubeníkem Radkem Sladkým uchopili látku asi nejlepším možným způsobem. Fanoušci se dočkali a rohatec na obalu může spokojeně chroupat jablíčka.
4 Michal Husák

WYCLEF JEAN
The Preacher's Son
(Clef Records/BMG) 65:20 min.
Marnotratný syn si vede víc než dobře
Nejprve fakta: narozen na ostrově Haiti reverendovi Gesner Jeanovi a jeho ženě Yolandě. Nejmuzikálnější člen skupiny Fugees, kterou založil v devadesátých letech s Lauryn Hill a bratrancem Prasem. Skupina se rozpadla, když vydala své nejlepší album The Score. Od té doby to Wyclef zkouší sólově a má úspěch. Jeho desky se prodávají, vyhrává Grammy, občas nějaké to udílení cen moderuje, může si dovolit nahrávat s těmi nejlepšími (na novém albu to jsou například Carlos Santana nebo The Edge z U2). Asi je zbytečná otázka, jestli byste s ním neměnili, co?
Na téhle desce se jen těžko hledají nějaké mouchy. Na jedné straně jde o stoprocentní autorskou výpověď ("pozice rappera se rozhodně podobá postavení kazatele, protože můžete využívat svého hlasu, abyste lidem pomohl"), na straně druhé se Wyclef neštítí středního proudu a umí napsat neodolatelný rádiový hit. Nějaká překvapení? Ani ne, spíš potěšující jistoty v podobě etnickými zvuky vyšperkované skladby Party To Damascus s hostující Missy Elliott nebo karnevalovou náladou sálající Three Nights In Rio, respektive Party By The Sea. Moře dobré!


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/12