20.2.2002 | Autor: Jiří Moravčík

Verve Music (56:12)
Letos padesátiletý rodák z Bombaje, bubeník a hráč na tabla Trilok Gurtu, je u nás jako doma: v Praze vystupoval s kapelou Oregon, pak s Johnem McLaughlinem, a naposled s dvojkou Larry Coryell & Andy Summers; z čehož vyplývá, že Trilok Gurtu sází spíš na jazzmany nežna klasické indické rágy, ač syn významné indické zpěvačky Shobha Gurtu a vnuk sitaristy. Však mu také na jeho albech sekundovali vždycky ti nejlepší: trumpeťák Don Cherry, kytarista Ralph Townerči saxofonista Jan Garbarek; unešení šikovností Gurtových prstů, vyťukávajích na bubínky tabla eskapády nevšedností prokrvených rytmů, šplhajících po hadovitých frázích Cherryho trubky jako po lianě. Když pak Trilok Gurtu natočil album African Fantasy, na němž perlí africké hvězdné zpěvačky, málokdo pochyboval o tom, že své kroky neodvodil od celoživotního snažení Dona Cherryho, krotícího exotiku společným využitím afrických, indonéských nebo arabských tradičních nástrojů a tónových řad čtvrt století předtím, než vstoupila na scénu world music.

Cherry se nicméně držel svého avantgardního, globálně fúzujícího kopýtka, kdežto Trilok Gurtu vsadil na tělem neklamající, dravě rozkmitané a ve vší počestnosti moderní, před širší publikem se neuzavírající skladby. Upřímnost s jakou Gurtu dává najevo svou slabost pro nedostižné africké hlasy se odráží v nadžánrové, uvnitř funkově bublající hudbě, kterou jim nabídl; hranou ve vysokém tempu, protkanou studiovými počítači, klávesami, ale i běžnou kytarou, rámující prostor pro tabla, sarang, sitar, taar shennai a jiné zvukově nenapodobitelné indické nástroje, doplněné občas neméně proslavenými bombajským smyčci. Bubeník a perkusista Gurtu nechává prostor i naprogramovaným bicím, se kterými si dobře rozumí beninský producent a klávesák Wally Badarou - dříve Salif Keita, Joe Cocker, Black Uhuru -, vynalézavě a nekřečovitě sem zasazující africké ječáky: Senegalce Wasise Diopa, fascinujícího Salifa Keitu z Mali, jeho o nic skvělejší krajanku Oumou Sangare, beninskou megastar Angelique Kidjo a Sabine Kabong, v poslední době Gurtovu stálou spolupracovnici, známou především z belgické skupiny Zap Mama.

Sen Triloka Gurtu o společné, hudebně bezbariérové zemi, v níž pro tuhle chvíli dominuje indická zahloubanost a africká spontánost začíná zkrátka dostávat reálnou podobu.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/02