18.12.2002 | Autor: Leoš Kofroň

Warner Music (42:00)
Po loňském rekapitulačním titulu Collection se Tracy Chapman odpíchla k další etapě své hudební dráhy aktuálním počinem Let It Rain. Je to vykročení rázné, avšak neznamená žádné zásadní vychýlení z dosavadní cesty. Písničkářka totiž moc dobře ví, v čem dokáže být nejpřesvědčivější, drží se nadále svého charakteristického projevu i obvyklých témat (vroucně vyjadřovaná tužba po 'světlých zítřcích' ve sféře celospolečenské i té nejosobnější) a k náplni všech svých alb by tudíž klidně mohla bez sebemenších obav vždy přibalit i záruční list na neomezenou dobu.

Let It Rain je jedna z jejích nejkomornějších desek a to navzdory tomu, že muzikantka některým písním vdechla díky použitým sborům gospelovou příchuť a našla v nich uplatnění i pro akordeon, smyčce, hoboj či vibrafon, kteréžto nástroje však doléhají spíš jako tichá ozvěna zdáli a někde dokonce jako bychom jejich zvuk jen tušili.

Možná, že by se Tracy Chapman dokázala obejít i bez kytary, natolikse zdá být její jako topol vzrostlý a rovný hlas melodicky ohebným a rytmicky přizpůsobivým. Aranžmá jsou velmi úsporná - víc než vrstvami sytých barev pokryté plátno připomínají střídmými, leč důmyslnými tahy načrtnutou skicu, která dokonale souzní s vokálním leitmotivem.

Troufám si tvrdit, že jestli má některé z jejích alb šanci nechatuž konečně zapomenout na její hitovou prvotinu z roku 1988, pak jeto právě tato deska. Už nyní zde mám vytipovanou nejméně polovinu skladeb na případný další výběrový titul.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/12