21.3.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Rachot-Behémót (49:37)
Je dobře, že docela velká část českých filmových režisérů jsou hudební fanoušci s dobrým vkusem. Například díky tomu, že Bohdan Sláma ve svém debutu Divoké včely použil dvě písně z druhého a zřejmě definitivně posledního alba slovenských Tornádo Lue Vlky (konkrétně kousky Kosmická kráva a Beatles - Jak to doopravdy bylo)se tato dávno rozebraná deska opět objevila v nabídce. A věřte, žeji není třeba vnímat pouze jako archiválii. Ze své naléhavosti neztratila ani ň.

Tornádo Lue byla kapela v mnoha ohledech 'divná'. Hrála hudbu, svým způsobem příbuznou té, jakou se zaobírají dnes tolik populární 'Stejný ksichty' (tedy Neočekávaný dýchánek a spol.), jenže dávno před nimi a s mnohem psychedeličtějším feelingem. Zpívala česky i přesto, že byla tvořena ze sta procent Slováky. A rozpadla se vzápětí po vydání svého druhého alba. Dodnes je mi to líto.

Největší osobností Tornádo Lue byla Jana Tóthová - zpěvačka nevšedního projevu, pocitově většinou hodně daleko za hranicí exaltovanosti a přitom nikdy nesklouzávající k protivné hysterii, a stejně tak skvělá textařka (vedle jejích textů tu najdeme i jednu Sylvii Plath - víc jejích básní Tornádo Lue zhudebnili na svém debutu - a dvě básničky Bohumila Hrabala, o výborném coveru barózy Blue Velvet nemluvě).

Už pět let nevím, co s Janou Tóthovou vlastně je. Jestli se na muziku 'vyrezignovala', je to bezprecedentní hazard talentem.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03