13.1.2003 | Autor: Leoš Kofroň

Sony Music/Sony Music Bonton (72:04)
Tori Amos je nevypočitatelná ženská. Co ji napadne příště, čím zas překvapí, je pokaždé ve hvězdách. Takže co tentokrát? Po předloňském Strange Little Girls - albu 'chlapských' písní, nazíraných ovšem z čistě ženského úhlu pohledu, vystavila nyní pozvánku na toulky napříč Amerikou v doprovodu společnice, jisté Scarlet.

Kým dotyčná je, jakými místy vede cesta, jaký je její smysl a cíl? Příliš mnoho otázek najednou a uspokojivé odpověďi, jak už jsme u osobité písničkářky zvyklí, jsou nejednoznačné a zahaleny mlhou. Jedna věc je zřejmá: i Tori Amos po osudovém jedenáctém září pocítila potřebu zamyslet se nad tím, co pro ni její rodná zem vlastně znamená a představuje, jaký vztah ji k ní poutá.

Jde o vyznání hluboké a vřelé, ale nikoliv postavené na sklonech k sentimentu a přehnaném patriotismu. Zpěvačka se zamýšlí nad duší současné Ameriky, její budoucností, historií i hříchy (především ve vztahu k původnímu indiánskému obyvatelstvu), lidmi, kteří tu žijí. Přitom se logicky vynořují nejrůznější otázky a ona se na ně pokouší hledat vlastní odpovědi.

Album Scarlet's Walk je tedy znovu velmi osobní záležitostí, procházkou labyrintem v sobě samé, cestování časem a prostorem bez přesně vytyčené trasy a konečného cíle.

I úloha a postava průvodkyně Scarlet je mnohoznačná. Určitě v ní bude hodně z Tori Amos samotné, ale lze ji chápat i jako metaforu třeba pro celou zem či pouhou kapku krve, jak uvádí sama protagonistka, či si místo něj dosadit jakýkoliv další, pro každého jinak důležitý symbol. Důležité je hlavně nezůstat lhostejným, začít se ptát...

Tori Amos si své nové album sama produkovala a nahrála ve studiu v anglickém Cornwallu, kam zdaleka nezavítala poprvé. Stejně tak mezi jejími nejbližšími spolupracovníky nalezneme řadu již z minulosti známých jmen. Týká se to například baskytaristy Jona Evanse, hráčena bicí Matta Chamberlaina a pochopitelně i jejího manžela Marka Hawleye, který je spolu s Marcelem van Limbekem podepsán pod celkovým zvukem desky.

Všech osmnáct písniček vychází z klavírního doprovodu a nese se v poklidném (nikoliv však pochmurném), pro rozjímání jako stvořeném duchu. Na celkově komorním vyznění nic nemění ani smyčcové aranže, které řadu písní oděly do noblesnějšího hávu, avšak nezahltily je patosem. I zpěvaččin projev je tentokrát nezvykle pokojný; ani náznak útočné navztekanosti, pouze jedinkrát její hlas chraplavě zdrsní. Scarlet's Walk je dalším pozoruhodným počinem ženy-umělkyně, která nikdy nepromlouvá plytce a jen tak do větru.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01